Marek Vašut v 66 letech otevřeně o samotě, lásce i nejtemnějším období svého života

Marek Vašut působí před kamerou jako muž, kterého jen tak něco nerozhodí. Výrazná tvář, ironický odstup, sebejistota a role drsných mužů vytvořily obraz člověka, který má všechno pevně pod kontrolou.

Jenže jeho soukromý život byl mnohem složitější.

Největší krize přišla 6. června 2000.

Právě tehdy se jeho dlouhodobé psychické potíže dostaly do bodu, kdy se pokusil ukončit svůj život. Byl zachráněn, ale událost zásadně změnila jeho vztah k sobě samému i k veřejnosti.

Úspěch ho před depresí neochránil

Vašut měl v té době práci, popularitu i nabídky ze zahraničí.

Přesto postupně ztrácel motivaci a smysl v činnostech, které mu dříve připadaly samozřejmé.

Sám později vysvětloval, že deprese není obyčejný smutek, který lze zahnat prací, společností nebo penězi.

Před odbornou léčbou se snažil tlak tlumit alkoholem, což však mohlo přinést další problémy.

Situaci navíc zhoršoval pracovní stres, samota a konec hlubokého partnerského vztahu.

Rozchod ale nebyl jedinou příčinou.

Jeho psychické obtíže byly podle vlastních slov mnohem hlubší a dlouhodobější.

O nemoci mluvil, o vztazích téměř vůbec

Po této zkušenosti udělal něco na tehdejší dobu poměrně neobvyklého.

Začal veřejně mluvit o depresi, psychiatrické léčbě i vlastní krizi.

Současně si ale začal ještě přísněji hlídat soukromí.

Vznikl tak paradox.

O jedné z nejcitlivějších věcí svého života dokázal mluvit otevřeně, ale o ženách, vztazích a každodenním soukromí téměř nic neprozrazoval.

Právě toto ticho postupně vytvořilo prostor pro řadu bulvárních spekulací.

Nikdy se neoženil

Vložený materiál přitom jednoznačně uvádí, že Marek Vašut nikdy nebyl ženatý a nemá děti.

Sám svůj životní model vysvětloval především potřebou osobní svobody a přesvědčením, že klasické manželství pro něj jednoduše není vhodnou formou života.

Stejně otevřeně mluvil i o rodičovství.

Naznačoval, že si není jistý, zda by dokázal dítěti nabídnout stabilitu, kterou podle něj rodičovství vyžaduje.

Přesto existovala žena, která pro něj znamenala mnoho

To ale neznamená, že jeho život byl bez hluboké lásky.

Podle transcriptu se v uměleckém prostředí dlouho vědělo o talentované baletce, s níž měl Vašut mimořádně silný vztah.

Ani tento vztah však neskončil svatbou.

K rozchodu měly přispět jeho tehdejší psychické problémy i rozdílné životní cesty obou partnerů.

Její jméno materiál neuvádí.

Právě proto není možné tvrdit, že dnes veřejně představil konkrétní „lásku svého života“.

Dnes si své hranice určuje sám

Po letech Vašut žije jinak než v období největší krize.

Pracuje, maluje, žije v Praze a společnost mu dělají dva psi, o kterých s humorem mluví jako o spolehlivém zdroji lásky.

Samota, která ho kdysi mohla ničit, se postupně změnila v životní prostor, který si sám zvolil.

A možná právě v tom spočívá největší změna.

Marek Vašut už nepotřebuje veřejnosti vysvětlovat, proč nemá manželku, děti ani klasickou rodinu.

Jednu hranici si totiž po zkušenostech z minulosti hlídá velmi pečlivě:

Práce patří veřejnosti. Soukromí zůstává za dveřmi.