Dva roky po smrti Josefa Laufera promluvila jeho dcera: Poslední tajemství, které rodina dlouho chránila

Josef Laufer patřil k osobnostem, jejichž život se odehrával před zraky veřejnosti. Herec, zpěvák a bavič strávil desítky let na pódiích, před televizními kamerami i mezi lidmi. Poslední kapitola jeho života však byla pravým opakem. Odehrávala se téměř v naprostém soukromí.

Po komplikacích při operaci srdce v březnu 2020 se jeho zdravotní stav dramaticky zhoršil. Následující čtyři roky strávil v péči lékařů a veřejnost dostávala jen minimum informací. Jeho dcera Ester se rozhodla otce před zájmem médií důsledně chránit.

A právě za tímto rozhodnutím se skrývá jeden z nejsmutnějších příběhů Lauferova života.

Manželka zemřela, Laufer se to už nedozvěděl

Nejbolestivější okamžik přišel 22. prosince 2022, kdy zemřela Lauferova manželka, kostýmní výtvarnice Irena Greifová.

Byli spolu více než půl století. Přesto se spolu nemohli rozloučit.

Josef Laufer se kvůli svému vážnému zdravotnímu stavu nezúčastnil ani jejího pohřbu. Podle příběhu zveřejněného jeho blízkými navíc nebyl ve stavu, kdy by dokázal plně pochopit, že jeho životní partnerka zemřela.

Jejich dcera tak musela udělat něco mimořádně bolestivého – na matčin pohřeb nechala poslat věnec také za svého otce.

Symbolicky se loučila za oba rodiče.

Manželé, kteří spolu prožili desítky let, tak svůj společný příběh zakončili každý na jiném místě. Irena v zařízení, kde potřebovala odbornou péči, Josef v nemocnici. Bez posledního rozhovoru, objetí nebo možnosti říct si sbohem.

Ester čelila těžkému rozhodnutí

Lauferovi přátelé a kolegové dlouho nevěděli, kde přesně se nachází. Návštěvy byly výrazně omezené a rodina informace o jeho zdravotním stavu zveřejňovala velmi opatrně.

Některým lidem z jeho okolí to vadilo. Chtěli svého dlouholetého přítele navštívit a možná se s ním naposledy rozloučit.

Ester však stála před dilematem.

Její otec už nemohl sám rozhodovat o tom, koho chce vidět a jakým způsobem má být jeho zdravotní stav prezentován veřejnosti. Muž, který celý život dbal na svůj vzhled, eleganci a vystupování, se ocitl v situaci, kdy nad vlastním obrazem ztratil kontrolu.

Dcera ji proto převzala za něj.

Nechtěla, aby se z nemocničního pokoje stal cíl návštěv nebo aby se na veřejnosti objevovaly fotografie člověka, který už nemohl říct, zda s jejich zveřejněním souhlasí.

Poslední velký plán překazila jediná operace

Ještě krátce před hospitalizací měl Laufer velké pracovní plány.

Významným projektem se pro něj stal muzikál Ostrov pokladů, na kterém se podílel autorsky a režijně. Připravoval se na premiéru a nic nenasvědčovalo tomu, že by odcházel z veřejného života.

Potom přišel březen 2020.

Operace srdeční chlopně měla vyřešit jeho zdravotní problémy. Následovaly však závažné komplikace včetně srdeční zástavy a Lauferův život se během krátkého okamžiku změnil.

Muzikál se nakonec hrál bez něj.

Pro člověka, který byl zvyklý tvořit, vystupovat a rozhodovat o každém detailu své práce, šlo o krutý obrat. Svůj poslední velký projekt už nemohl sledovat z hlediště tak, jak si představoval.

Před nemocí se staral o nemocnou Irenu

Tragédii posledních let umocňuje skutečnost, že ještě před vlastním kolapsem byl Laufer velmi zaměstnán zdravotním stavem své manželky.

Po vážných zdravotních komplikacích potřebovala Irena dlouhodobou pomoc. Josef se o ni podle rodinných vzpomínek intenzivně staral a její stav těžce prožíval.

Postupně však péči doma nebylo možné zvládnout a musela přijít odborná pomoc.

Laufer tak stále častěji zůstával sám v bytě, který předtím desítky let sdílel se svou ženou. Současně pokračoval v práci a snažil se nedávat najevo vlastní únavu.

Právě to bylo pro jeho povahu typické. Nerad ukazoval slabost a stáří se snažil přehlušit aktivitou.

Za úsměvem se skrýval komplikovaný život

Veřejnost znala sebevědomého Josefa Laufera, jehož poznávacím znamením byly energie, elegantní vystupování a nezaměnitelný hlas. Jeho životní příběh však zdaleka nebyl jednoduchý.

Narodil se roku 1939 ve Francii do rodiny s českými, židovskými a španělskými kořeny. Válka poznamenala osud celé rodiny a část příbuzných z otcovy strany zahynula během holokaustu.

Do Československa se rodina vrátila až po válce.

Také Lauferova pozdější kariéra měla své kontroverzní momenty. Největší stín na ni vrhla píseň věnovaná Pavlu Minaříkovi z roku 1976. Tento okamžik se s Lauferovým jménem spojoval ještě desítky let poté a výrazně ovlivnil způsob, jakým jej část veřejnosti vnímala.

Po otevření archivů se diskutovalo také o jeho kontaktech se Státní bezpečností. Jeho minulost proto nikdy nebyla pouze příběhem úspěšného zpěváka a herce. Byla směsí uměleckého úspěchu, osobních tragédií, politických kontroverzí i rozhodnutí, která ho pronásledovala dlouhá léta.

Jediná dcera nesla obrovskou odpovědnost

V posledních letech se však všechny staré spory dostaly do pozadí.

Nejdůležitější osobou se stala Ester.

Nejdříve řešila zdravotní stav obou rodičů. Poté přišla o matku, zatímco její otec dál zůstával v nemocnici. A protože Josef nemohl rozhodovat sám za sebe, byla to právě ona, kdo musel určovat hranici mezi veřejným zájmem a jeho soukromím.

Čtyři roky představují nesmírně dlouhou dobu.

Měnil se svět, odcházeli další lidé, projekty pokračovaly a přátelé stárli. Rodina přitom stále čekala na změnu, která nepřišla.

Josef Laufer zemřel v dubnu 2024.

Tajemství pokračovalo i po jeho smrti

Ani smrtí však Ester svou snahu chránit rodiče neukončila.

Rodina nezveřejnila přesné místo jejich posledního odpočinku. Pro některé fanoušky to bylo překvapivé. U známých umělců bývá hrob často místem, kam lidé přinášejí květiny, zapalují svíčky a fotografují se.

Ester zvolila jinou cestu.

Stejně jako během otcovy hospitalizace se rozhodla ponechat poslední část jeho příběhu mimo veřejný prostor.

Právě zde dostává celé „tajemství“ jiný význam. Nejde nutně o šokující dokument nebo neznámou diagnózu. Jde především o to, jak důsledně dcera chránila poslední roky svého otce a proč se rozhodla nezveřejnit ani místo, kde rodiče odpočívají.

Josef Laufer totiž celý život velmi dobře věděl, jak snadno může jediný obraz nebo jediná událost zastínit všechno ostatní.

Jeho dcera zřejmě nechtěla, aby posledním obrazem, který si z něj veřejnost odnese, byl bezmocný muž na nemocničním lůžku.

Po desetiletích života před publikem tak přišel paradoxní konec.

Muž, kterého znal téměř každý, strávil poslední čtyři roky skrytý před veřejností. A když už sám nemohl rozhodovat o tom, co ze svého života ukáže světu, udělala toto rozhodnutí jeho dcera za něj.