Petr Nárožný se blíží devadesátce. Jeho poslední roky jsou plné bolesti a těžkých změn

Petr Nárožný patří k hercům, které si české publikum po desetiletí spojovalo s energií, ostrým humorem a nezaměnitelným temperamentem.

O to silnější je pohled na jeho poslední roky.

Muž, který dokázal jedinou větou ovládnout celé jeviště, dnes bojuje především s obyčejným krokem.

Po pádu na konci roku 2024 se jeho život zásadně změnil.

Jeden pád změnil všechno

K nehodě došlo v hotelu ve Zlíně.

Nárožný utrpěl zlomeninu stehenní kosti, následovala operace a dlouhá rehabilitace.

To, co mohlo zpočátku působit jako zdravotní komplikace, se postupně změnilo v mnohem hlubší životní zlom.

Herec potřeboval berle nebo hůl, každý delší pohyb byl náročný a činnosti, které dříve považoval za samozřejmé, se staly problémem.

Ještě krátce před nehodou rád chodil, cvičil a především jezdil na kole v okolí Třeboně.

Najednou se jeho svět výrazně zmenšil.

Chtěl se vrátit na jeviště

Přesto se nevzdal okamžitě.

Přibližně devět měsíců po operaci začal uvažovat o návratu do divadla. Připravoval se na roli a doufal, že známé prostředí mu vrátí část energie, kterou doma ztrácel.

Jenže zkoušky ukázaly něco, s čím se těžko smiřoval.

Bolest se vracela.

Dlouhé stání bylo příliš náročné a pohyb po jevišti, který pro něj býval automatický, najednou představoval překážku.

Účast v představení proto musela být zrušena.

Pro Nárožného to nebyla pouze změna programu.

Divadlo bylo po desetiletí součástí jeho identity.

Další rána přišla v roce 2026

Situaci ještě zhoršil další pád.

Během pobytu v Třeboni se mu podle popisu udělalo nevolno nebo se mu zatočila hlava. Po pádu si vážně poranil rameno a znovu skončil v nemocnici.

Právě tehdy měl velmi otevřeně mluvit o vyčerpání, bolesti a o tom, jak těžké je pro něj přijmout život s tak výraznými omezeními.

Taková slova ale nelze chápat jako jednoduchý soud nad celým jeho životem.

Šlo o reakci staršího člověka, který během krátké doby přišel o velkou část své samostatnosti.

Nejtěžší nebyla samotná bolest

Pro člověka, který byl celý život přísný na sebe i své okolí, bylo zvlášť těžké přijmout závislost na pomoci druhých.

Nárožný byl zvyklý rozhodovat o svém životě sám.

Najednou musel přijmout pomoc manželky, dětí a dalších blízkých.

Právě ztráta kontroly nad vlastními možnostmi pro něj mohla být stejně bolestivá jako samotné zranění.

Za tvrdou tváří byl složitější život

Jeho život přitom nikdy nebyl jen komedií.

Jako dítě zažil válku. Jeho otec po druhé světové válce zmizel a Nárožný dlouhá léta nevěděl, co se s ním skutečně stalo.

Později prožil také obtížné období ve vztahu se svým synem. Po letech odcizení se však podle dostupného popisu dokázali znovu sblížit.

Dnes je možná největší kontrast jeho života právě v tom, že člověk, který rozdával publiku tolik energie, musí hledat její zbytky v těch nejjednodušších věcech.

Postavit se.

Udělat několik kroků.

Přijmout pomoc.

A smířit se s tím, že některé dveře, zejména ty vedoucí zpět na jeviště, se už nemusí otevřít stejně jako dřív.

Petr Nárožný však zůstává v paměti diváků jako muž, jehož hlas, humor a výraz dokázaly rozesmát celé generace.

A právě proto působí jeho dnešní boj s obyčejným pohybem tak silně.