Co se doopravdy stalo s Oldřichem Kaiserem? Za jeho úsměvem se skrývaly roky bolesti, alkoholu i těžkých ztrát

Oldřich Kaiser patří k nejvýraznějším českým hercům své generace. Diváci si ho spojují s mimořádným smyslem pro humor, improvizací a legendárním tandemem s Jiřím Lábusem. Za veřejným obrazem člověka, který dokázal rozesmát celý sál, se však dlouhá léta odehrával mnohem složitější příběh.

Jeho první manželství s Naďou Konvalinkovou začalo v roce 1980. Zpočátku působili jako jeden z nejvýraznějších hereckých párů, jejich společný život ale postupně poznamenaly Kaiserovy problémy s alkoholem, nevěry a nepředvídatelné chování.

Konvalinková později naznačovala, že jejich soužití rozhodně nebylo jednoduché. Zatímco ona toužila po větší stabilitě, Kaiser žil mnohem divočejším způsobem. Napětí se postupně přenášelo i do rodiny a zasahovalo jejich dceru Karolínu.

Po 25 letech manželství následoval v roce 2005 rozvod.

Alkohol přitom nezasahoval pouze do Kaiserova soukromí. Přinesl mu problémy také v profesním životě. Kvůli opakovaným incidentům ztrácel důvěru kolegů a některá divadelní vystoupení skončila skandálem. Talent, který mu nikdo neupíral, přestal být dostatečnou zárukou, že se na něj mohou režiséři a producenti spolehnout.

Později se ukázalo, že za jeho problémy nebyla jen bohémská povaha. Podle vyjádření lidí z jeho okolí bojoval také s vážnými psychickými obtížemi a depresí. Alkohol se pro něj stal způsobem, jak před těmito stavy utíkat, což však vytvořilo ještě ničivější kruh.

Zlom přišel v roce 2019, kdy Kaiser prodělal vážný infarkt. Tentokrát už nešlo o zrušené představení nebo další skandál, ale o samotný život.

V následujících letech se jeho život začal výrazně měnit. Velkou roli sehrála zpěvačka a hudebnice Dáša Vokatá, s níž se v roce 2020 ve Vídni oženil. Kaiser se postupně stáhl z bouřlivého společenského života a začal vyhledávat větší klid.

Ani zdravotní komplikace však nezmizely. Potýkal se také s problémy pohybového aparátu a dlouhodobou bolestí, což pro herce, jehož práce vždy výrazně stavěla na fyzickém projevu, znamenalo další omezení.

Přesto jeho kariéra neskončila. Naopak, v pozdějším věku ukázal úplně jinou hereckou polohu. Místo rychlých gagů a divoké improvizace dokázal pracovat s tichem, pohledem a minimem slov.

Příběh Oldřicha Kaisera proto není příběhem jednoho „šokujícího tajemství“. Je spíše příběhem člověka, který si část svých největších problémů způsobil sám, ale v pozdějším věku dostal možnost zpomalit, změnit způsob života a přijmout minulost, kterou už nelze přepsat.