Pět let po smrti Břetislava Staše vyplouvá na povrch jeho skutečný příběh. Dcera Simona odhalila, co zůstávalo roky skryté

Když se v srpnu 2023 veřejnost dozvěděla o úmrtí Břetislava Staše, překvapil všechny jeden zvláštní detail. Nebyla to čerstvá zpráva. Významný geofyzik, vědec, první manžel Jiřiny Bohdalové a otec herečky Simony Stašové zemřel už 8. prosince 2021 ve věku 93 let.

Rodina jeho odchod dlouho nezveřejnila.

A právě toto ticho jako by dokonale vystihovalo celý jeho život. Břetislav Staš totiž nikdy netoužil po pozornosti, přestože byl celý život obklopen lidmi, jejichž tváře znal celý národ.

Zatímco Jiřina Bohdalová a později i jejich dcera Simona stály před kamerami, on pracoval v prostředí, kam televizní reflektory nikdy nedosáhly – v laboratořích, výzkumných ústavech a hluboko pod zemí.

Jeho práce přitom mohla rozhodovat o lidských životech.

Veřejnost ho znala hlavně jako „prvního manžela Bohdalové“

To je možná jeden z největších paradoxů jeho života.

Břetislav Staš byl uznávaným odborníkem v oblasti geofyziky a důlní seismologie. Podílel se na metodách, které umožňovaly sledovat nebezpečné změny v horninových masivech a včas rozpoznat riziko v dolech.

Přesto byl pro velkou část veřejnosti dlouhá léta především mužem spojeným s Jiřinou Bohdalovou.

Jeho vlastní profesní příběh zůstával ve stínu.

A čím více se dnes skládají jednotlivé střípky jeho života, tím jasnější je, že označení „bývalý manžel slavné herečky“ vystihuje jen velmi malou část toho, kým skutečně byl.

Láska začala ještě před slávou

S Jiřinou Bohdalovou se poznali velmi mladí.

Jí bylo přibližně sedmnáct let, on byl jen o několik let starší. Tehdy ještě nikdo nemohl tušit, že z ní jednou bude jedna z nejznámějších českých hereček a z něj respektovaný vědec.

Byli to dva mladí lidé z naprosto rozdílných světů.

Jiřinu přitahovalo divadlo a herectví. Břetislav měl blízko k přírodním vědám.

Přesto se jejich světy propojily.

Po několika letech vztahu přišel rok 1954 a zásadní životní změna. Jiřina zjistila, že čeká dítě. Pár se rozhodl vzít.

Jenže jejich začínající manželství velmi rychle narazilo na realitu tehdejšího Československa.

Rodinu zasáhla politická perzekuce

Ve stejném období byl Jiřinin otec František Bohdal zatčen Státní bezpečností a odsouzen k několikaletému vězení z politických důvodů.

Pro mladou rodinu to znamenalo obrovský tlak.

Jiřina se snažila dokončit studium, připravovala se na mateřství a zároveň pomáhala rodině v situaci, kdy se politická minulost příbuzného mohla promítnout do školy, zaměstnání i každodenního života.

Břetislav zase začínal budovat vlastní odbornou kariéru.

Jejich manželství tak od samého začátku neprovázela bezstarostnost, ale nejistota, finanční starosti, odloučení a strach.

V roce 1955 se narodila jejich dcera Simona.

Místo období klidného rodinného života však přišlo další odloučení. Břetislav nastoupil vojenskou službu a Jiřina zůstala v Praze s malým dítětem.

Postupně se ukázalo, že vztah nedokáže všechny tyto okolnosti unést.

V roce 1958 se rozvedli.

Rozvod ale jejich vztah definitivně nezničil

Právě tady je jejich příběh neobvyklý.

Rozvod se totiž nestal začátkem veřejné války.

Nevyměňovali si přes média obvinění. Břetislav nevyužíval rostoucí slávy své bývalé ženy a Jiřina se ho nesnažila vymazat ze svého života.

Z manželství se postupně stal jiný druh vztahu.

Vzájemný respekt a později dlouholeté přátelství.

Břetislav se po rozvodu vrátil do Ostravy, zatímco Simona vyrůstala především v Praze.

Pro otce to znamenalo bolestivou vzdálenost.

Nebyl součástí každého rána, večeře ani obyčejného dne své dcery. Jeho otcovství se odehrávalo prostřednictvím návštěv, dopisů a cest mezi Ostravou a Prahou.

Simona však později dávala najevo, že o jeho lásce nepochybovala.

Žil úplně jiný život než jeho slavná rodina

Zatímco Jiřina Bohdalová postupně dobývala české divadlo, film a televizi, Břetislav Staš se ponořil do vědy.

V roce 1966 získal titul RNDr. na Univerzitě Karlově a významnou část profesního života spojil s výzkumem hornictví.

Specializoval se na geofyziku a využití seismických metod v hlubinných dolech.

Nešlo přitom pouze o akademickou teorii.

V ostravsko-karvinském revíru se každý den pohybovali lidé v prostředí, kde otřesy, tlak horniny nebo náhlé změny mohly znamenat bezprostřední nebezpečí.

Staš pracoval na způsobech, jak podobné změny rozpoznat dříve, než dojde ke katastrofě.

Podílel se mimo jiné na metodách využívajících šíření vln v uhelných slojích.

Jeho práce měla praktický cíl: zjistit, co se děje uvnitř horniny tam, kam člověk nevidí.

Jeho metody se používaly i v zahraničí

Stašova práce nezůstala pouze v Československu.

Jeho postupy a výsledky se dostaly také do zahraničí, například do Polska, Číny nebo Austrálie.

Za svou práci získal odborná ocenění.

V profesním světě rozhodně nebyl neznámým mužem ve stínu slavné herečky.

Měl vlastní jméno, vlastní kariéru a výsledky, jejichž význam mohl být obrovský.

Jenže šlo o oblast, která byla pro běžného televizního diváka téměř neviditelná.

Když jeho metody fungovaly správně, výsledkem často bylo právě to, že se nic nestalo.

Žádná tragédie.

Žádná havárie.

Horníci se vrátili domů.

A právě v tom spočívala hodnota práce, která nepotřebovala potlesk.

Do života dcery vstupoval bez konfliktů

Staš se zároveň nikdy nepokusil udělat z rodinného příběhu veřejný boj.

Když mohl, přijížděl za Simonou.

Objevoval se na rodinných událostech, premiérách i narozeninách.

Musel se přitom pohybovat v prostředí, které mu bylo svým způsobem cizí.

Herecké večírky, novináři, fotografové, divadla a společenská pozornost byly pravým opakem jeho světa složeného z měření, výpočtů a důlních provozů.

Přesto do rodiny stále patřil.

A jeho vztah s Jiřinou Bohdalovou se ani po desetiletích nezměnil v nenávist.

V roce 2016 přišla zásadní rána

Zlom nastal v listopadu 2016.

Břetislav Staš prodělal ve svém ostravském bytě cévní mozkovou příhodu.

Tři dny byl v bezvědomí.

Přežil, následky však byly vážné.

Poškození mozku urychlilo rozvoj Alzheimerovy choroby.

Pro člověka, který celý profesní život pracoval s přesností, logikou, pamětí a složitými vztahy mezi fyzikálními jevy, to byl krutý obrat.

Muž, který dokázal hledat téměř neviditelné signály hluboko pod zemí, začal postupně ztrácet vlastní vzpomínky.

Nejprve se ztrácely odborné informace.

Pak jména.

A nakonec i známé tváře.

Simona svého otce přivezla zpět do Prahy

Bylo stále jasnější, že už nemůže zůstat sám v Ostravě.

A tehdy se jejich životní role symbolicky obrátily.

Když byla Simona malá, byl to její otec, kdo za ní cestoval přes republiku.

Nyní byla ona tou, kdo se o něj začal starat.

Přestěhovala ho do Prahy a zajistila mu specializovanou péči v zařízení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou v Kunraticích.

Pravidelně za ním docházela.

Snažila se mu připomínat společné zážitky, lidi a události.

Podle pozdějších vzpomínek právě poslední roky jejich vztahu umožnily oběma napravit alespoň část vzdálenosti, která mezi nimi vznikla v Simonině dětství.

Nemohli změnit minulost.

Mohli ale být spolu v přítomnosti.

Přicházela za ním i Jiřina Bohdalová

A nebyla sama.

Za Břetislavem docházela také Jiřina Bohdalová.

Od jejich rozvodu tehdy uplynulo už více než půl století.

Přesto mezi nimi stále zůstávalo něco, co jejich dávný rozchod nedokázal vymazat.

Nemusela to být romantická láska.

Byla to společná minulost.

Mládí.

Dcera.

Těžké začátky.

A desítky let vzájemného respektu.

Když Břetislav začal vlastní vzpomínky ztrácet, lidé, kteří část jeho minulosti nesli v sobě, seděli znovu vedle něj.

Poslední návštěva byla úplně obyčejná

Dne 8. prosince 2021 přijela Simona svého otce navštívit.

Přinesla mu potřebné věci a chvíli s ním strávila.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jít o jejich poslední setkání.

Odjela.

O několik hodin později Břetislav Staš zemřel.

Bylo mu 93 let.

Rodina se rozhodla jeho smrt bezprostředně nezveřejnit.

Blížily se Vánoce a jeho blízcí nechtěli z jeho odchodu vytvářet veřejnou událost.

Ve skutečnosti tím pokračovali v tom, jak Staš žil celý život.

Bez velkého hluku.

Bez bulvárních zpovědí.

Bez potřeby stát ve světle reflektorů.

Jeho „poslední tajemství“ není jedna šokující informace

S odstupem času se ukazuje, že největší tajemství Břetislava Staše není žádné dramatické odhalení.

Je jím spíš skutečnost, jak málo o něm veřejnost skutečně věděla.

Nebyl pouze prvním manželem Jiřiny Bohdalové.

Nebyl pouze otcem Simony Stašové.

Byl vědcem, jehož práce pomáhala předvídat nebezpečné procesy v hlubinných dolech.

Byl otcem, který se musel vyrovnat s tím, že jeho dcera vyrůstá stovky kilometrů daleko.

A byl také bývalým manželem, který dokázal ukončit manželství, aniž by musel zničit vztah s člověkem, kterého kdysi miloval.

Právě to možná vysvětluje, proč je jeho příběh tak silný.

Celý život hledal signály ukryté hluboko pod povrchem.

A podobně byl ukrytý i jeho vlastní život.

Rozvod neznamenal nenávist.

Vzdálenost od dcery neznamenala absenci lásky.

Skromný život neznamenal bezvýznamnou kariéru.

A dlouhé mlčení po smrti neznamenalo zapomnění.

Naopak.

Když už Břetislav Staš nedokázal udržet vlastní vzpomínky, právě jeho dcera a bývalá žena mu pomáhaly nést minulost, kterou nemoc postupně mazala.

A poslední obraz jeho života proto není z divadla, před kamerami ani z vědecké laboratoře.

Je mnohem obyčejnější.

Simona přichází za otcem.

Přinese mu věci.

Sedne si vedle něj.

Chvíli si spolu povídají.

Ani jeden netuší, že je to naposledy.

A právě proto má tento zdánlivě obyčejný okamžik tak mimořádnou sílu.