Ve věku 64 let Veronika Žilková prolomila mlčení a přiznala: „On je mou pravou láskou.“
Ve věku 64 let Veronika Žilková prolomila mlčení: „On je mou pravou láskou.“ S Ivanem Hubačem svatba nebude
Ve svých 64 letech se Veronika Žilková rozhodla otevřeně promluvit o vztahu s Ivanem Hubačem a přiznala něco, co může na první pohled působit překvapivě. Přestože je mezi nimi hluboký cit a společně tráví čas, o další svatbě neuvažuje. Důvod však není nedostatek lásky. Naopak. Právě její minulost je podle všeho důvodem, proč nechce znovu vstupovat do manželství.
Žilková vysvětlila, že její první církevní sňatek s Jiřím Hanichem je z pohledu katolické církve stále platný. O jeho anulaci proto nechce žádat. Nechce totiž vymazat část svého života, z níž vzešla její dcera Agáta.
Pro Ivana Hubače, který je rovněž věřící, se přitom nejedná o překážku, kterou by musel za každou cenu odstranit. Její rozhodnutí respektuje. A právě v tom může spočívat síla jejich současného vztahu.
Láska, která nezačala jako pohádka
Jejich sbližování nebylo spojeno s žádnou velkou společenskou událostí. Oba se znali už dříve, ale jejich vztah se začal výrazněji rozvíjet po náhodném setkání v divadle, kam přišli jako prarodiče doprovázející svá vnoučata.
Později spolu začali cestovat karavanem, navštěvovat kostel a trávit čas rozhovory o životě, rodině i umění.
Právě jednoduchost jejich vztahu působí v kontrastu s tím, čím si Žilková v osobním životě prošla. Po třech manželstvích a několika bolestivých životních zvratech už podle všeho nepotřebuje dokazovat sílu vztahu svatebním obřadem.
O Hubačovi navíc mluví způsobem, který je pro ni podle jejích slov mimořádně důležitý. Popisuje, že poprvé zažívá muže, který ji miluje bez podmínek, zajímá se o ni a přistupuje k ní s laskavostí.
Po zkušenostech z minulosti pro ni takové každodenní projevy mohou znamenat mnohem více než velká romantická gesta.
Rozpad manželství, který přišel e-mailem
Jednou z nejbolestivějších kapitol jejího života byl konec dlouholetého vztahu s Martinem Stropnickým. Po osmnácti letech společného života se v roce 2022 dozvěděla, že ji podle jeho pozdějšího vyjádření už nemiluje.
Způsob, jakým se tato informace dostala k Žilkové, pro ni musel být mimořádně těžký. Jejich následný rozchod a rozvod se navíc odehrávaly před zraky veřejnosti a médií.
Do soukromého života známé herečky se tak znovu dostaly spekulace, komentáře a informace o jejím bývalém partnerovi i jeho novém vztahu.
Žilková přitom nemusela bojovat pouze se ztrátou člověka, se kterým strávila téměř dvě desetiletí. Musela zároveň sledovat, jak se její osobní bolest mění ve veřejné téma.
Právě proto může být její současný vztah s Hubačem vnímán úplně jinak. Nejde jen o to, že do jejího života přišel nový muž. Důležitější je způsob, jakým se k ní chová.
Druhé manželství přineslo jiný druh bolesti
Její druhé manželství s inženýrem Markem Navrátilem skončilo v roce 2005. Podle jejích pozdějších vzpomínek měl vážné problémy s alkoholem a zemřel ve věku 55 let.
Žilková se k této kapitole života po letech vracela s komplikovanými pocity. Přestože chápala, proč tehdy odešla, později přemýšlela také nad tím, jak její rozhodnutí vnímaly děti.
Přiznala dokonce, že některých svých rozvodů dnes lituje. Ne proto, že by popírala problémy, které tehdy existovaly, ale protože s odstupem času začala vidět také bolest, kterou mohly některé životní změny přinést dětem.
To je možná jeden z důvodů, proč dnes na manželství nahlíží jinak než před desítkami let.
Tajemství z mládí, které v ní zanechalo hlubokou stopu
Její život však nebyl složitý pouze kvůli manželstvím. Už v mládí zažila situace, které ovlivnily její vztah k víře, rodině i vlastnímu sebevědomí.
Vyrůstala pod silným vlivem svého otce Václava Žilky, známého flétnisty. Podle jejích pozdějších vzpomínek od něj jako dítě slýchala i velmi tvrdá slova o svém vzhledu.
V dospívání se potýkala s nízkým sebevědomím a problematickým vztahem k vlastnímu tělu. Současně doma zažívala také konflikty mezi rodiči.
Jedna z nejtemnějších kapitol jejího mládí souvisí s obdobím, kdy se podle vlastního vyprávění pokusila vzít si život. Bylo jí přibližně 17 nebo 18 let.
Tato zkušenost v ní podle jejích slov zanechala hlubokou stopu. V té době dokonce uvažovala o tom, že by se stala řeholní sestrou.
Tragédie, která změnila celou rodinu
Mnohem později přišla jedna z nejtěžších ran, jaké může rodič zažít.
Její syn Cyril se narodil s vážnou vrozenou vadou – brániční kýlou. Přes velmi komplikovaný zdravotní stav přežil náročnou operaci.
Když však v roce 2007 porodila s Martinem Stropnickým dalšího syna Melichara, rodinu čekala tragédie. Chlapec trpěl stejným závažným problémem a jeho zdravotní stav zůstával kritický.
Osm měsíců rodina žila mezi nemocnicí, nadějí a strachem. Melichar nakonec zemřel jako miminko.
Tato ztráta se nedá jednoduše uzavřít. Dítě, které mělo být součástí rodinné budoucnosti, najednou nebylo.
Žilková navíc později popsala velmi bolestivou zkušenost s médii. V době, kdy byl její syn v kritickém stavu, jí podle jejího vyprávění novináři telefonovali s otázkami, kdy dítě zemře, aby mohli být připraveni na vlastní reportáž.
Pro matku, která v tu chvíli bojovala o naději svého dítěte, muselo jít o mimořádně krutý zásah.
Když se z popularity stane břemeno
Právě podobné zkušenosti mohou vysvětlovat, proč si Žilková v některých obdobích svého života své soukromí velmi pečlivě chránila.
Její rodina se totiž v médiích objevovala opakovaně. Rozvody, zdravotní problémy dětí, vztahy i pozdější život její dcery Agáty se stávaly předmětem veřejného zájmu.
Ani vlastní nemoc nechtěla v minulosti okamžitě zveřejnit. V roce 2023 skončila podle svého pozdějšího vyjádření ve vážném stavu v nemocnici a strávila týden na jednotce intenzivní péče.
Veřejnost se o této zkušenosti dozvěděla až poté, co se zotavila.
Tentokrát si naopak zvolila ticho. Možná i proto, že už věděla, jak snadno může být bolest člověka proměněna v mediální příběh.
Ani finanční jistota nepřišla automaticky
Přestože Žilková patří k dlouhodobě známým českým herečkám, ani její finanční situace nebyla vždy tak bezstarostná, jak by se mohlo zdát.
Na konci roku 2025 se v médiích objevily informace o její zkušenosti s očekávaným důchodem. Po letech práce na volné noze měla zjistit, že její budoucí důchod bude překvapivě nízký.
Pro herečku, která má za sebou desítky rolí a významné profesní úspěchy, šlo o další připomínku toho, že veřejná sláva automaticky neznamená finanční bezpečí.
I proto pokračuje v práci i ve svých 64 letech. Objevuje se v seriálech, na divadelních scénách i společenských akcích.
Ani vlastní děti už nejsou mimo nebezpečí
Bolestné zkušenosti z minulosti se navíc promítly i do jejího vztahu k dětem v dospělosti.
V jednom případě se stala terčem podvodu, při němž se pachatelé vydávali za její nejmladší dceru. Tvrdili, že měla v zahraničí vážnou nehodu a naléhavě potřebuje peníze.
Žilková uvěřila tomu, že její dítě může být v nebezpečí, a přišla o značnou částku.
Podvodníci přitom využili přesně toho místa, které je pro matku nejcitlivější – strachu o dítě.
Proč je Ivan Hubač jiný
Právě v tomto kontextu dostává současný vztah s Ivanem Hubačem nový význam.
Hubač do jejího života nepřišel jako někdo, kdo má napravit všechny její předchozí bolesti. Sám si prošel ztrátou manželky, která zemřela po boji s rakovinou.
Oba tedy vstupují do vztahu s vlastní minulostí, vlastními ztrátami a zkušenostmi, které nelze jednoduše vymazat.
Možná právě proto jejich vztah nestojí na představě dokonalého nového začátku.
Žilková nemusí zapomenout na své předchozí manželství. Nemusí anulovat první církevní sňatek. Nemusí předstírat, že její minulost neexistuje.
A Hubač podle jejího vyjádření tuto skutečnost respektuje.
„On je mou pravou láskou“ – ale svatba nebude
Právě zde se celý příběh dostává k překvapivému závěru.
Žilková může být po všech svých zkušenostech konečně ve vztahu, v němž necítí potřebu něco dokazovat. Nemusí si brát člověka, kterého miluje, aby jejich vztah získal hodnotu.
Pro ni je dnes možná důležitější něco mnohem prostšího – mít vedle sebe člověka, který zůstane i tehdy, když řekne jasné „ne“.
A Hubač podle všeho zůstal.
Jejich společné cesty karavanem, návštěvy kostela, rozhovory o umění a čas strávený s rodinou tak mohou být pro Žilkovou důležitější než svatební fotografie.
Po letech, kdy byly její největší životní změny spojeny s rozvody, nemocnicemi, ztrátami a bolestivými oznámeními, přichází tentokrát úplně jiný druh příběhu.
Svatba nebude. Ale vztah pokračuje.
A právě v tom může být pro Veroniku Žilkovou její současná láska nejcennější. Nevyžaduje, aby vymazala minulost. Nežádá ji, aby se znovu stala někým jiným. Stačí, že mohou být spolu takoví, jací jsou.
Po třech manželstvích už možná nepotřebuje další slib před oltářem. Potřebuje klid, respekt, blízkost a člověka, který ji nebude milovat pouze tehdy, když bude všechno dokonalé.
A právě proto může být její věta o Ivanovi Hubačovi mnohem silnější než obyčejné oznámení nové lásky:
„On je mou pravou láskou.“