Před 10 minutami: Tragédie Dalibor Janda — jeho manželka pláče a potvrzuje smutnou zprávu.
Když se Dalibor Janda objeví na pódiu, publikum stále slyší hlas muže, který kdysi ovládl celé Československo. Za jeho úsměvem se však ukrývá příběh plný bolesti, ztrát, strachu a životních zkoušek, o kterých se dlouhá léta příliš nemluvilo. A právě jedna tragická událost navždy změnila jeho pohled na život.
Ještě předtím, než jeho chraplavý hlas zaplnil koncertní sály, byl Dalibor Janda obyčejným chlapcem z Moravy. Už jako dítě přitom věděl, že chce jednou zpívat. Když se ho učitelka zeptala, čím by chtěl být, bez váhání odpověděl, že zpěvákem. Místo podpory však přišla facka před celou třídou. Jeho sen byl tehdy považován za něco směšného a nedosažitelného.
Janda se ale nevzdal. Vyučil se zámečníkem, pracoval jako dělník a hudbě se věnoval ve volném čase. Hrál v amatérských kapelách, učil se na kytaru a postupně hledal svůj vlastní hlas. Když se v roce 1977 přestěhoval do Prahy, neměl peníze ani jistotu, že se někdy prosadí.
Pak však přišel zlom.
Jeho nezaměnitelný chraplavý hlas si získal posluchače a písně jako Hurikán, Kde jsi? nebo Žít jako kaskadér se začaly šířit po celém Československu. V letech 1986, 1987 a 1988 získal Zlatého slavíka a z neznámého muže se stal jeden z největších československých zpěváků.
S úspěchem však přišla také závist, obrovské pracovní tempo a tlak veřejnosti. Janda absolvoval desítky koncertů měsíčně, cestoval, nahrával a stále se snažil dokazovat, že jeho úspěch nebyl náhodou. Jeho manželka Jiřina přitom sledovala, jak se z muže, kterého znala ještě před slávou, stává idol tisíců žen.
Doma však často zůstával jen unavený muž.
Po revoluci v roce 1989 se jeho kariéra změnila. Rozhodl se podnikat, založil vlastní vydavatelství a pokusil se vzít svou budoucnost do vlastních rukou. Ne všechna rozhodnutí ale vyšla. Přišly finanční problémy a další období nejistoty.
Nejtěžší rána však měla teprve přijít.
V lednu 2003 zazvonil telefon, který rozdělil Jandův život na dvě části. Jeho jediný syn Dalibor, kterému bylo pouhých 21 let, zemřel po tragické události na Nuselském mostě v Praze.
Pro otce to byl okamžik, se kterým se nedokázal smířit. Neustále si kladl otázky, zda mohl něco poznat dříve, zda mohl být více doma, zda někdy neměl odložit koncert nebo pracovní povinnosti a věnovat více času rodině.
Nikdo mu na tyto otázky nedokázal odpovědět.
Jiřina se tehdy snažila manžela udržet nad vodou. Přemlouvala ho, aby nepřestal vystupovat a nezůstal úplně sám. Jenže pódium, které mu kdysi pomohlo překonat všechny překážky, tentokrát nedokázalo umlčet bolest otce, který přišel o dítě.
A tragédie tím neskončila.
Když později začala mít vážné zdravotní problémy jeho dcera, v Jandovi se znovu probudil strach, který nikdy nezmizel. Každý telefonát, každá zpráva a každá návštěva nemocnice v něm vyvolávaly vzpomínky na leden 2003.
Časem se začaly podepisovat roky stresu, strachu a psychického vyčerpání také na jeho zdraví. V roce 2021 přišla další dramatická chvíle. Janda pocítil silnou bolest vystřelující do krku a jeho stav se rychle zhoršoval. Lékaři zjistili vážný problém s cévami a museli okamžitě zasáhnout.
Následovaly dvě náročné operace a boj o život. Janda později uvedl, že ho lékaři museli třikrát resuscitovat.
Najednou ležel v nemocnici muž, který celý život působil jako člověk, jenž dokáže všechno překonat. Tentokrát však nemohl rozhodovat vůbec o ničem. O jeho život bojovali jiní.
Kvůli tehdejším pandemickým omezením navíc nemohla být jeho rodina u něj tak, jak by si přála. Pro člověka zvyklého na tisíce lidí kolem sebe byla samota v nemocničním pokoji o to bolestivější.
Nakonec se ale vrátil domů.
Od té chvíle už svůj život vnímal jinak. Musel zpomalit, více odpočívat a pečlivěji vybírat, kdy a kde bude vystupovat. Přiznat si vlastní hranice pro něj nebylo snadné. Celý život byl zvyklý bojovat a dokazovat, že ještě není konec.
S přibývajícím věkem se však začal stále silněji ozývat strach z času. Zapomínání textů, únava a zdravotní problémy mu připomínaly, že ani sláva, ani peníze, ani desetitisíce fanoušků nedokážou zastavit stárnutí.
Přesto se znovu postavil před publikum.
Možná právě v tom spočívá největší síla jeho příběhu. Dalibor Janda nebyl člověkem, kterého by život ušetřil. Jako dítě byl zesměšňován kvůli svému snu. Později zažil obrovský úspěch, závist, finanční problémy, ztrátu syna i vlastní boj o život.
A přesto nepřestal zpívat.
Jeho příběh tak není pouze příběhem slavného zpěváka. Je příběhem otce, manžela a člověka, který musel znovu a znovu vstávat ve chvíli, kdy už neměl sílu.
Možná proto dnes jeho písně znějí jinak než dříve. Za chraplavým hlasem už není jen legenda české populární hudby. Je za ním muž, který poznal bolest, jakou žádný potlesk nedokáže přehlušit.
A přesto dál stojí na pódiu.
Protože jeho největším vítězstvím nakonec nebyl Zlatý slavík ani vyprodané koncertní sály. Bylo jím to, že po všech ranách dokázal znovu vstát a pokračovat dál.
