Před 10 minutami: Tragédie Lenka Filipová – její dcera pláče a potvrzuje smutnou zprávu.
PŘED 10 MINUTAMI: Tragédie Lenky Filipové – dcera Lenny prožívala chvíle strachu, když její matka bojovala o návrat k hudbě
Lenka Filipová celý život zpívala o lásce, křehkosti a ztrátách. Její hlas a kytara doprovázely několik generací posluchačů, přesto se za známými melodiemi skrýval život plný okamžiků, kdy musela začínat znovu. Ztracená životní příležitost, smrt milované matky, rozpad dlouholetého manželství i zdravotní problémy ji opakovaně postavily před otázku, kolik ještě dokáže unést.
Hudba přitom byla její jistotou už od mládí. V sedmdesátých letech studovala klasickou kytaru v Paříži a poznala prostředí francouzského šansonu, které výrazně ovlivnilo její další tvorbu. Mohla se pokusit zůstat na Západě, nakonec se ale vrátila domů.
Jedna z největších nevyužitých příležitostí přišla v roce 1988. Filipová byla spojována s písní Ne partez pas sans moi, která zamířila na Eurovision Song Contest. Československé poměry však její účast komplikovaly a píseň nakonec zazpívala tehdy začínající Céline Dion. V Dublinu zvítězila a její kariéra následně vystoupala do světových výšin.
Lenka nikdy nemohla zjistit, jak by její vlastní život vypadal, kdyby tehdy dostala stejnou šanci.
Mnohem větší rány ale přišly v soukromí. Více než tři desetiletí sdílela život s architektem Borisem Drbalem. Po 34 letech se však jejich vztah kolem roku 2017 rozpadl. Filipová nevedla veřejnou válku a soukromou bolest si nechala převážně pro sebe.
Ve stejném období ji navíc zasáhly vážné zdravotní potíže. Musela rušit koncerty a na čas se vzdálit od toho, co pro ni vždy představovalo největší útočiště – hudby.
Velkou oporou jí zůstala dcera Lenny, která si mezitím vybudovala vlastní hudební kariéru. Jejich vztah nebyl vždy bez rozdílných názorů. Lenny se chtěla vymanit ze stínu slavné matky a najít vlastní styl. Postupně se však z dvojice matka–dcera staly dvě dospělé ženy, které dokázaly respektovat své rozdílné hudební světy.
A právě Lenny měla podle předloženého příběhu sehrát zásadní roli během další vážné zdravotní krize.
Na konci roku 2025 měla Lenka Filipová náhle ztratit vědomí a po pádu utrpět vážná zranění. Následná vyšetření měla odhalit prasklé mozkové aneurysma, kvůli kterému podstoupila náročnou léčbu a operaci. Rodina podrobnosti chránila a žádala veřejnost o respektování soukromí.
Pro dceru to znamenalo bolestivou změnu rolí. Žena, která ji kdysi vodila za ruku a podporovala její první hudební kroky, najednou sama potřebovala oporu.
Pro Filipovou navíc existovala děsivá otázka: Bude ještě někdy schopná vzít do rukou kytaru?
Pro člověka, který svůj život vypráví prostřednictvím prstů a strun, by ztráta této možnosti znamenala mnohem víc než konec kariéry.
Podle dodaného vyprávění ale přišla naděje. Po měsících rekonvalescence se měla na jaře 2026 znovu vrátit před publikum. Tentokrát už nešlo o další obyčejný koncert. Každý tón byl připomínkou toho, že ještě nedávno nebylo jisté, zda bude vůbec možné návrat uskutečnit.
Lenka Filipová v životě přišla o několik jistot, o nichž si kdysi myslela, že budou trvat navždy. Jedna však zůstala. Hudba.
A právě proto její příběh není jen vyprávěním o tragédii. Je také příběhem ženy, která pokaždé, když ji život srazil na zem, hledala cestu zpět ke kytaře – a s ní i sama k sobě.
