Hana Zagorová před smrtí odhalila bolestivé tajemství. Toužila slyšet jediné slovo: „Mami“

Hana Zagorová rozdávala prostřednictvím svých písní radost milionům posluchačů. Za jejím laskavým úsměvem a jemným hlasem se však dlouhá léta skrývala bolest, o které veřejnost téměř nic nevěděla. Jedním z jejích největších životních přání bylo stát se matkou. Právě tato touha měla výrazně ovlivnit také její první manželství s tanečníkem Vlastimilem Harapesem.

Zpěvačka se po většinu života potýkala s vážným onemocněním krve. Zdravotní problémy jí komplikovaly nejen kariéru, ale také možnost mít vlastní dítě. Přestože vyprodávala koncertní sály, získávala hudební ocenění a patřila mezi nejoblíbenější československé zpěvačky, v soukromí cítila, že jí něco zásadního chybí.

Potlesk publika nedokázal nahradit dětský smích ani hlas, který by ji oslovil slovem „mami“.

V roce 1986 se Hana Zagorová provdala za Vlastimila Harapese. Veřejnost jejich svazek vnímala jako spojení dvou výrazných uměleckých osobností. Podle pozdějších vzpomínek však jejich manželství nevzniklo jako obvyklý příběh velké romantické lásky. Spojovalo je především hluboké přátelství, důvěra a společná snaha vytvořit podmínky pro adopci dítěte.

Na krátkou dobu se zdálo, že se Hanin sen skutečně splnil. Do jejího života vstoupila malá holčička Anna. Zpěvačka se o ni několik měsíců starala a podle dostupných vyprávění si k ní vytvořila silné citové pouto. Začala věřit, že konečně získala rodinu, po které tak dlouho toužila.

Pak ale přišla zdrcující rána.

Biologická matka si měla dítě vzít zpět. Hana se musela rozloučit s holčičkou, kterou už přijala za vlastní. Bolest z této ztráty v sobě údajně nosila po celý zbytek života. Navenek však pokračovala v práci, zpívala, vystupovala a rozdávala lidem naději, přestože její vlastní sen o mateřství zůstal nenaplněný.

Manželství s Vlastimilem Harapesem trvalo do roku 1992. Jejich rozchod ale neprovázela veřejná válka ani vzájemné ponižování. Zůstali si blízcí a jejich vztah se proměnil v dlouholeté přátelství. Harapes měl pochopit také to, že Hana našla skutečnou partnerskou lásku po boku operního pěvce Štefana Margity.

Právě s ním pak prožila desítky let naplněné vzájemnou podporou. Margita se stal jejím nejbližším člověkem, oporou během zdravotních komplikací i partnerem, vedle kterého nemusela být pouze slavnou zpěvačkou. Mohla být obyčejnou ženou, která se směje, bojí, doufá a občas potřebuje něčí ruku.

Hana Zagorová se nikdy biologickou matkou nestala. Mateřskou něhu však věnovala lidem kolem sebe a pomáhala také dětem a potřebným. Její tajemství proto nebylo skandálem. Bylo bolestným přiznáním ženy, která měla lásku celého národa, ale přesto celý život toužila po jediném dětském hlasu ve svém domově.