František Ringo Čech se blíží 85 letům. Za humorem se skrývá život plný bolestivých ztrát

František Ringo Čech byl po většinu života mužem, který dokázal téměř všechno obrátit v ironii, provokaci nebo vtip.

S přibývajícím věkem ale začal mluvit mnohem otevřeněji.

O rukách, které už neposlouchají jako dřív.

O paměti, která není samozřejmá.

O srdci, které ho opakovaně varovalo.

A především o lidech, kteří postupně zmizeli z jeho života.

Nejhlubší jizvu v něm zanechala smrt Jiřího Schelingera.

Smrt, po které už nic nebylo stejné

Schelinger nebyl pro Ringo Čecha pouze zpěvákem, se kterým spolupracoval.

Byl součástí jeho hudebního světa.

Když v dubnu 1981 ve věku pouhých 30 let zemřel po skoku z mostu do Dunaje, Čech přišel o člověka, kolem něhož byla postavena velká část jeho tehdejší tvorby.

Podle vlastních pozdějších vzpomínek následovalo období hluboké deprese.

Kapela ztratila svůj přirozený střed a Čech měl pocit, že s Jiřím odešla i část jeho vlastní umělecké identity.

Humor, který mu pomáhal přežít tolik jiných situací, tentokrát nestačil.

Svoboda pro něj nikdy nebyla samozřejmá

Silně ho poznamenal také rok 1968.

V době okupace Československa vystupoval se svou kapelou ve Švýcarsku. Mohl tam zůstat a začít nový život.

Rozhodl se však vrátit domů.

Následující normalizační roky mu ukázaly cenu tohoto rozhodnutí.

Hudba, texty i vystupování podléhaly omezením a Čech se postupně naučil skrývat ostřejší myšlenky do humoru a nadsázky.

Právě humor se stal jeho způsobem přežití.

Samota přišla postupně

Ani jeho soukromý život nebyl ve stáří jednoduchý.

S manželkou Magdou Čechovou zůstali formálně manželé, ale dlouhá léta žili odděleně.

Čech její nový vztah respektoval a přál jí štěstí.

Sám však mluvil o tom, že žije sám.

Jeho starší syn René se navíc odstěhoval na Nový Zéland, takže část rodiny zůstala tisíce kilometrů daleko.

Ve vyšším věku měla tato vzdálenost úplně jinou váhu než dřív.

Tělo mu začalo brát to, čím celý život byl

Nejtěžší změny ale přineslo zdraví.

Čech začal trpět třesem rukou.

Pro běžného člověka je to vážné omezení. Pro bubeníka a malíře je to zásah přímo do toho nejdůležitějšího pracovního nástroje.

Přidaly se srdeční potíže, kolapsy a v roce 2023 také mozková mrtvice.

Jeho pohyb a samostatnost se dál zhoršily.

V roce 2025 navíc prodělal těžký pád, při kterém udeřil obličejem o beton a musel být hospitalizován.

Člověk, který byl celý život spojený s energií, pohybem a kontrolou, tak začal stále více záviset na limitech vlastního těla.

Nejbolestivější je, že mizí celý jeho svět

Ringo Čech přežil mnoho přátel a kolegů své generace.

A právě to je možná jeden z největších zdrojů jeho dnešní samoty.

Nejde pouze o počet lidí kolem něj.

Jde o to, kolik zbývá těch, kteří si bez vysvětlování pamatují stejné zákulisí, stejné koncerty, stejnou dobu cenzury a stejný hlas Jiřího Schelingera několik metrů od bicích.

Dnes zůstávají obrazy, nahrávky a vzpomínky.

Ale lidé, kteří je s ním vytvářeli, postupně odcházejí.

A právě v tom je největší kontrast jeho života.

Muž, který celý život bojoval proti hranicím, které mu nastavovali druzí, dnes naráží na hranice, proti nimž už nelze protestovat.

Na věk.

Na nemoc.

Na vlastní tělo.

A na prázdná místa po lidech, kteří už se nevrátí.