Pohřeb Richarda Tesaříka (†80): Milan Drobný četl vlastní nekrolog, pak loučení emocionálně neunesl

Ještě než Milan Drobný vstoupil do strašnického krematoria, zažil absurdní okamžik.

Den před pohřbem Richarda Tesaříka se totiž na internetu dočetl, že sám zemřel.

„Včera jsem se na internetu dočetl, že jsem mrtvej, ale vidíte, že nejsem,“ řekl novinářům před začátkem obřadu.

Tentokrát však nebyl prostor se falešné zprávě dlouho smát.

Drobný přišel dát poslední sbohem skutečně zesnulému příteli.

Richard Tesařík zemřel ve věku 80 let po vážné nemoci a ve středu 16. září se s ním ve Velké obřadní síni krematoria Praha-Strašnice loučilo přibližně sto lidí.

„Nevěděl jsem, že je nemocný“

Právě to Drobným silně otřáslo.

S Tesaříkem se v posledních letech potkávali především na festivalech. Naposledy spolu podle jeho slov jamovali v hospodě v Braníku.

„Bylo to moc hezký. Nevěděl jsem, že je nemocný,“ přiznal.

Tesařík totiž závažnost svého zdravotního stavu před řadou kolegů skrýval.

Lidé viděli, že hubne, hůře se pohybuje a ztrácí sílu. Jen málokdo však věděl, jak vážný boj skutečně svádí.

Teprve po jeho smrti začaly jednotlivé detaily dávat smysl.

Drobný odešel už po první písni

Jakmile začal samotný obřad, emoce byly na Milana Drobného příliš silné.

Po první skladbě ze síně odešel.

Podle přítomných bylo zřejmé, že loučení nezvládá lehce.

Nebyl to projev nezájmu.

Spíš naopak.

Ve věku, kdy člověk postupně přichází o přátele a kolegy, se každý další pohřeb stává také připomínkou vlastního života.

A Drobný už podobných odchodů zažil mnoho.

Nejsilnější slova ale zazněla od syna

Jedním z nejdojemnějších momentů pohřbu byl projev Tesaříkova syna Štěpána.

Poděkoval své matce Kateřině, díky níž mohl jeho otec poslední chvíle strávit doma, nikoli v nemocnici.

A vyslovil přání, které zasáhlo celou síň – aby byl Richard jejich otcem znovu, pokud nějaký další život existuje.

V tu chvíli už Milan Drobný v sále nebyl.

Možná dobře věděl, že některé věty by byly ještě těžší než hudba.

Poslední potlesk pro Richarda

Na konci zazněla slavná Karviná.

Hosté povstali a Richardu Tesaříkovi věnovali dlouhý potlesk.

Nebyl to potlesk jako po koncertě.

Nebyla v něm radost.

Byla v něm vděčnost.

Milan Drobný přišel na pohřeb krátce poté, co si přečetl vlastní falešný nekrolog.

Odcházel však s vědomím něčeho mnohem skutečnějšího.

Jeho přítel už další koncert nezahraje.

A s každým takovým odchodem mizí i další část světa, ve kterém spolu kdysi byli mladí, hráli, hádali se, smáli a věřili, že času mají ještě nekonečně mnoho.