Zuzana Bydžovská po letech prolomila ticho. Za úspěchem se skrývaly zrady, samota i bolest jejího syna

Na jevišti působili jako dokonale sehraná dvojice. Zuzana Bydžovská a Miroslav Etzler si dokázali přesně nahrávat, reagovat jeden na druhého a před publikem vytvořit iluzi blízkosti. Jakmile ale spadla opona, všechno bylo jinak. Mezi bývalými partnery zůstávalo ticho.

Právě jejich vztah se stal jednou z nejbolestivějších kapitol hereččina soukromí. Bydžovská už předtím zažila rozchod s Jaroslavem Pružincem, s nímž měla dceru Doru. Když později přišel Etzler, mohla mít pocit, že konečně našla stabilitu. Narodil se jim syn Kristián a vznikla rodina, kterou si přála udržet.

Pak ale přišel zásadní zlom.

Etzler se podle uvedených vzpomínek zamiloval do herečky Vilmy Cibulkové. Pro Bydžovskou nešlo jen o konec partnerského vztahu. Zůstala sama s malým synem a zároveň se s bývalým partnerem dál potkávala v profesním prostředí.

Nejvýmluvnější byl právě jejich společný pobyt na jevišti. Před diváky museli působit jako lidé, mezi nimiž existuje vztah. V zákulisí spolu ale prakticky nekomunikovali.

Podle přepisu se jejich odcizení protáhlo na více než dvacet let. Důsledky rozchodu navíc zasáhly i Kristiána. Jeho vztah s otcem se prakticky nerozvinul a v dospělosti zůstal velmi komplikovaný.

Bydžovská mezitím pokračovala v kariéře a získala výrazné herecké uznání. Soukromí však stále důsledněji chránila. Vyhýbala se médiím, nebudovala svůj život přes sociální sítě a postupně se stáhla z prostředí, kde by musela neustále vysvětlovat vlastní minulost.

Přesto se z ní podle popsaného příběhu nestala žena bez zájmu o ostatní. Dlouhodobě podporovala dvě děti v Ugandě prostřednictvím takzvané adopce na dálku. Zatímco partnerské vztahy v ní zanechaly hlubokou nedůvěru, schopnost starat se o druhé neztratila.

Dnes je její příběh možná nejsilnější právě v jednom paradoxu.

Na jevišti dokázala zahrát blízkost i s mužem, který ji v soukromí hluboce zranil. Jakmile však představení skončilo, rozhodovala už sama, komu dovolí vstoupit do svého života.

A právě hranice, které si po bolestných zkušenostech vytvořila, se postupně staly její největší ochranou.