Život a tragický konec Jaromír Hanzlík – Zamilovaného pasáčka Honzy Macháčka.

Jaromír Hanzlík: Za úsměvem slavného herce se skrývaly bolestivé rodinné války
Jaromír Hanzlík patří k nejvýraznějším českým hercům své generace. Diváci si ho pamatují jako charismatického, přirozeného a často romantického hrdinu. Za obrazem oblíbené filmové hvězdy se však podle vzpomínek lidí z jeho okolí skrýval mnohem komplikovanější osobní život.
Zlom přišel v roce 1993, kdy Hanzlík po desetiletích intenzivní práce opustil Divadlo na Vinohradech. Později přiznával, že se cítil jako veverka běhající v železné kleci a že jeho psychika potřebovala odpočinek. Následoval dlouhý ústup z českého hereckého prostředí a pobyt ve Švýcarsku.
Ještě bolestivější byly jeho rodinné vztahy. První manželství s Jaroslavou, se kterou měl syna Davida, skončilo poté, co do jeho života vstoupila herečka Jana Brejchová. Ta byla tehdy manželkou Vlastimila Brodského. Nový vztah tak zasáhl hned několik lidí a přinesl období plné napětí.
Později o společném životě s Hanzlíkem otevřeně promluvila také Tereza Brodská. Popsala velmi přísný domácí režim a tvrdou disciplínu, na kterou podle svých slov dodnes nezapomněla. V dospělosti však zároveň připustila, že Hanzlíkovi dokázala odpustit.
Nejtěžší ranou se stal konflikt s jediným synem Davidem. Spor kolem podnikání a peněz údajně vedl k tomu, že spolu otec a syn více než deset let téměř nekomunikovali. Hanzlík později toto období označoval za jednu z temných kapitol svého života.
S přibývajícími lety se však mezi nimi začaly ledy pomalu rozpouštět. Kontakt obnovili a Hanzlík postupně otevřeněji připouštěl, že jeho neústupnost dokázala v soukromí způsobit problémy.
Právě v tom spočívá možná největší paradox jeho života. Vlastnosti, které mu pomáhaly uspět před kamerou a na divadelním jevišti – disciplína, přesnost a vysoké nároky – se v rodině někdy měnily v překážku.
A čas mu nakonec ukázal něco, co nelze nacvičit jako filmovou scénu: že pravidla mohou člověku dát řád, ale k záchraně vztahu je někdy nutné dovolit, aby poslední slovo mělo odpuštění.



