PŘED 7 MINUTAMI: Smutné zprávy o Jiří Schmitzer – prosím, snažte se při sledování neplakat!
PŘED 7 MINUTAMI: Smutný příběh Jiřího Schmitzera – za jeho mlčením se skrývá vina, samota i bolestný vztah s otcem
Jiří Schmitzer stojí na malém pódiu s kytarou v ruce a zpívá písně plné ironie, černého humoru a skryté bolesti. Na první pohled působí jako muž, který už od života nic nečeká a nepotřebuje se nikomu zpovídat. Za jeho uzavřeností se však skrývá minulost, kterou nedokázaly vymazat filmové ceny, obdiv publika ani desítky let práce.
Narodil se jako syn slavného herce Jiřího Sováka. Známé příjmení mu mohlo otevřít dveře, zároveň ale vytvořilo stín, z něhož se celý život pokoušel vystoupit. Když byl ještě malý, otec odešel od rodiny. Chlapec tehdy nerozuměl sporům mezi rodiči. Vnímal pouze skutečnost, že muž, kterého obdivoval celý národ, přestal být součástí jeho každodenního života.
Schmitzer navíc část dětství trávil v internátních zařízeních. Brzy se naučil spoléhat sám na sebe, nečekat na pomoc a nedávat příliš najevo vlastní zranitelnost. To, co okolí mohlo později považovat za tvrdost nebo nezájem, mohlo mít kořeny právě v pocitu opuštění.
Původně se vyučil zámečníkem, postupně ho však cesta zavedla k herectví. Ani po prvních úspěších se nevyhnul srovnávání se slavným otcem. Každá role vyvolávala otázku, zda je skutečně talentovaný, nebo mu pomáhá pouze Sovákovo jméno.
Otec a syn se setkali také před kamerou ve filmu Marečku, podejte mi pero! Diváci viděli dva herce v jednom snímku, jejich skutečný vztah však zůstával chladný a plný nevyřčených vět. Kamera dokázala vytvořit dojem blízkosti, kterou mimo natáčení hledali jen obtížně.
Nejtemnější okamžik přišel v roce 1976. Schmitzer po požití alkoholu usedl za volant a způsobil tragickou dopravní nehodu, při níž zemřel člověk. Následoval trest odnětí svobody, ale největším trestem se stalo vědomí, že jeho rozhodnutí připravilo někoho o život.
Právě tehdy se měl definitivně rozpadnout také vztah s otcem. Jiří Sovák synovo jednání tvrdě odsoudil a podle vyprávění ho zavrhl. Schmitzer tak v okamžiku, kdy čelil vině a veřejnému odsouzení, ztratil také poslední naději na otcovské přijetí.
Po návratu z vězení se snažil znovu postavit na nohy. Bojoval s alkoholem, vlastními výčitkami i psychickým vyčerpáním. Pomohla mu druhá manželka Irena, která mu nenabídla zapomnění, ale důvod převzít odpovědnost za další život. Společně založili rodinu a Schmitzer se postupně vrátil k herectví i hudbě.
Jeho unavený pohled a drsný projev se před kamerou proměnily v mimořádnou sílu. Získal několik Českých lvů a vybudoval si vlastní místo ve filmu, nezávislé na otcově slávě. Často ztvárňoval osamělé, nemocné nebo životem zlomené muže. Jeho výkony působily přesvědčivě možná právě proto, že podobné pocity nemusel pouze předstírat.
K úplnému usmíření s Jiřím Sovákem už podle předloženého příběhu nikdy nedošlo. Když otec v roce 2000 zemřel, Schmitzer se nezúčastnil posledního rozloučení. Smrt tak uzavřela dveře, které oba muži nedokázali otevřít během života.
Jiří Schmitzer nemůže změnit tragické rozhodnutí ze své minulosti ani vrátit věty, které mezi ním a otcem nikdy nezazněly. Dokázal však, že člověk nemusí navždy zůstat pouze symbolem svého nejhoršího okamžiku. Vinu proměnil v kázeň, samotu v hudbu a bolest v role, na které diváci nezapomněli.
