Ve věku 84 let… Ivan Mládek KONEČNĚ přiznal to, co jsme všichni tušili.
Ivan Mládek v 84 letech konečně přiznal svůj největší strach: Nejde o smrt ani ztrátu slávy
Ivan Mládek vstupuje na pódium s banjem v ruce a stejným kamenným výrazem, který dokázal rozesmát celé generace. Publikum zpívá známé melodie a na několik okamžiků se zdá, jako by se čas zastavil. Jenže vedle něj už nestojí všichni lidé, kteří kdysi tvořili jeho svět.
Za humorem slavného hudebníka se skrývají odchody přátel, rozpad dlouholetého manželství i strach, který nedokáže zahnat žádným vtipem.
Jeho život zásadně ovlivnil rok 1968. Tehdy odešel do Paříže a doufal, že tam najde svobodu i nové možnosti. Místo rychlého úspěchu ho však čekaly malé kluby, nejisté výdělky a osamělé večery v cizím městě. Právě tam se začal rodit jeho typický způsob obrany: proměnit strach v nadsázku a neúspěch v absurdní historku.
Po návratu do Československa začal hledat vlastní hudební jazyk. Smíchal country, jazz, banjo a typicky český humor. Postupně vznikl Banjo Band a později také píseň Jožin z bažin, která se stala kulturním fenoménem.
Nezapomenutelnou podobu jí dal Ivo Pešák. Mládkův klidný výraz a Pešákův bizarní pohyb vytvořily dvojici, kterou si diváci zamilovali. Když Ivo Pešák v roce 2011 zemřel, nezůstalo po něm jen prázdné místo na pódiu. Odešel člověk, který rozuměl Mládkovu humoru bez dlouhého vysvětlování.
Postupně odcházeli i další spolupracovníci. Známé skladby sice zůstaly, ale lidé, kteří jim dali původní energii, se už nemohli vrátit. Právě v tom spočívá krutost dlouhé kariéry: umělec může přežít vlastní generaci a nést společné vzpomínky stále více sám.
Bouřlivý vývoj potkal také Mládkův soukromý život. Desítky let stála po jeho boku manželka Eva, s níž se oženil v roce 1969. Později však vyšlo najevo, že má také nemanželského syna Mikuláše. Rodinné tajemství se stalo veřejným tématem a média začala jeho život popisovat slovy o nevěře a dvojím životě.
Po přibližně pětačtyřiceti letech se manželství rozpadlo. Do jeho života vstoupila mladší partnerka Libuše, s níž založil novou rodinu. Nový začátek mu přinesl radost, ale také obavu, kterou v mladším věku neznal.
Zatímco jeho děti teprve vyrůstají, Mládek si stále silněji uvědomuje vlastní věk. S humorem hovoří o lékařích z různých oborů, díky nimž se stále cítí dobře. Za žertem je však ukryta nepříjemná pravda: medicína může člověku darovat čas, ale nedokáže slíbit, kolik společných Vánoc mu ještě zbývá.
Právě to je jeho největší strach. Neobává se, že ho televize přestane zvát nebo že mladší generace bude znát pouze Jožina z bažin. Děsí ho představa, že nebude dostatečně dlouho přítomen v životě svých dětí.
Pozdní otcovství mu dalo nový důvod žít, zároveň mu ale ukázalo, o co všechno může přijít. Přeje si vidět své děti vyrůstat, být u jejich důležitých rozhodnutí a zůstat pro ně otcem, nikoli jen mužem ze starých televizních záběrů.
Ivan Mládek proto dál koncertuje, maluje a vrací se domů k rodině. Ví, že jednou světla zhasnou a banjo utichne. Dokud však může vystoupit před publikum a poté otevřít dveře domova, odmítá svůj příběh považovat za dokončený.
