Jaromír Nohavica v 72 letech prolomil mlčení. Odhalil, kdo je skutečnou láskou jeho života

Jaromír Nohavica patří mezi umělce, kteří prostřednictvím písní dokážou odhalit i nejcitlivější místa lidské duše. Zpívá o lásce, samotě, vině, ztrátách i návratech, ale o vlastním soukromí mluví jen velmi nerad. Právě jeho dlouhé mlčení proto v posledních letech vytvořilo prostor pro nejrůznější dohady.

Objevovaly se zvěsti o manželské krizi, rozvodu, a dokonce o tom, že se měl znovu oženit. Protože písničkář na podobná tvrzení dlouho nereagoval, začali někteří lidé považovat jeho mlčení za potvrzení.

Ve skutečnosti ale mohlo znamenat pravý opak – snahu chránit rodinu před veřejnou zvědavostí.

Když se Nohavica rozhodl promluvit a spekulace o rozvodu a nové svatbě odmítnout, nebylo to žádné dramatické vystoupení. Podle původního vyprávění pouze jasně potvrdil, že po jeho boku stále stojí manželka Martina, s níž spojil svůj život už v roce 1973.

Právě ona tak zůstává ženou, která prošla téměř celým jeho dospělým životem.

Více než půl století společného soužití nelze shrnout několika romantickými větami. Znamená tisíce obyčejných rán, návratů z koncertů, rodinných starostí, okamžiků radosti i období, kdy dva lidé nemají sílu všechno vysvětlovat. Jaromír a Martina spolu vychovali dvě děti, Jakuba a Lenku, a vytvořili zázemí, které zpěvák po vystoupeních téměř nikdy nevystavoval před zraky veřejnosti.

Pro posluchače byl Nohavica především hlasem plným melancholie, ironie a ostrého pozorování světa. Za posledním tónem však podle všeho existoval domov, kam se vracel jako manžel a otec, nikoli jako slavný písničkář.

Jeho kariéra začala výrazněji růst v osmdesátých letech. Písně založené na jednoduchých, ale přesných obrazech oslovovaly lidi, kteří v nich poznávali vlastní smutek, lásku i každodenní boj. Alba jako „Darmoděj“ nebo „Divné století“ z něj postupně udělala jednu z nejvýraznějších osobností českého písničkářství.

Jeho příběh ale nebyl bez temných období. Otevřeně se potýkal se závislostí na alkoholu a v pozdějších letech rozdělovaly veřejnost také jeho politické postoje a přijetí ocenění od ruského prezidenta Vladimira Putina. Pro některé posluchače zůstal výjimečným básníkem písně, jiní se od něj kvůli těmto rozhodnutím odvrátili.

Uprostřed veřejných sporů však zůstávala jedna část jeho života téměř neviditelná – manželství.

Nohavicovo vyjádření proto nemusí být velkým romantickým přiznáním. Spíše připomíná, že láska po více než padesáti letech už nemusí mít podobu okázalých gest. Může být ukrytá v důvěře, společných vzpomínkách, rodině a vědomí, že se člověk má stále ke komu vrátit.

Skutečnou láskou jeho života tak podle všeho není žádná tajemná nová partnerka, ale žena, která stála po jeho boku dávno předtím, než se jeho hlas stal známým po celé zemi. Martina Nohavicová zůstává tichou součástí jeho příběhu – přítomnou mimo světla reflektorů, ale o to důležitější.