Eliška Balzerová otevřeně o bolestných kapitolách života. Některá tajemství ji provázejí dodnes

Eliška Balzerová patří k nejvýraznějším českým herečkám, ale za elegantním vystupováním a desítkami slavných rolí se skrývá život poznamenaný zkušenostmi, o nichž veřejnost dlouho téměř nic nevěděla.

Jedno z nejpodivuhodnějších tajemství se týká už samotného dne jejího narození. Podle rodinného vyprávění totiž datum uvedené v dokumentech nemuselo odpovídat skutečnosti. Její hluboce věřící rodiče měli údaj změnit ze strachu před problémy, které mohla katolická víra rodině v tehdejším Československu přinést.

Balzerová se o této skutečnosti dozvěděla až v dospělosti.

Víra ovlivnila také její dětství. Herečka vzpomínala na okamžik, kdy byly děti navštěvující náboženství veřejně označeny před ostatními spolužáky. Právě podobné zkušenosti podle ní pomáhaly vytvářet její pověstnou „moravskou tvrdohlavost“.

Další těžká rána přišla už v pěti letech, kdy se její rodiče rozešli. Matka vzala obě dcery a odešla s nimi k babičce. Balzerová později přiznávala, že nepřítomnost otce její život hluboce ovlivnila a že v mužích dlouho nevědomě hledala právě otcovskou jistotu.

O to větší význam pro ni později získalo vlastní manželství. S Janem Balzerem se vzali v roce 1974 a jejich vztah se stal jedním z nejstabilnějších v českém hereckém prostředí. Ani jejich společný život však nebyl bez těžkých rozhodnutí. V minulosti například zvažovali emigraci a Balzerová měla už v mládí možnost odejít do Švédska. Nakonec však dala přednost českému prostředí a divadlu.

Obrovskou část jejího života představovalo právě herectví. Celonárodní popularitu jí přinesla role doktorky Alžběty Čeňkové v seriálu Nemocnice na kraji města. Úspěch měl ale i odvrácenou stránku – na dlouhou dobu ji spojil s jedním typem postavy a komplikoval jí cestu k odlišným rolím.

Ještě větší riziko podstoupila při záchraně Divadla Na Fidlovačce. Kvůli projektu byla ochotná ručit rodinným majetkem. Pokud by divadlo neuspělo, následky by nezasáhly pouze její kariéru, ale i její nejbližší.

Jednou z nejbolestivějších osobních ztrát byla smrt její matky v lednu 2020 ve věku 96 let. Balzerová už předtím se slzami mluvila o tom, jak matka postupně přicházela o zrak.

S přibývajícími roky navíc sleduje odchod kolegů své generace. Miloš Kopecký, Hana Maciuchová, Josef Abrhám a další lidé, s nimiž sdílela natáčení a divadelní zákulisí, postupně zmizeli z jejího života.

Právě zde leží skutečná bolest jejího příběhu. Ne v senzačním „smutném konci“, ale v poznání, že s věkem člověk neztrácí pouze mládí. Ztrácí také lidi, kteří jako jediní přesně věděli, jak vypadal svět, v němž společně začínali.