Ve věku 76 let: Smutná zpráva o Jiří Lábus – zkuste při sledování neplakat!
Jiří Lábus ve věku 76 let: Za smíchem celého národa se skrývá samota, o které téměř nemluví
Jiří Lábus dokázal během více než půl století rozesmát několik generací diváků. Pro jedny zůstává nezapomenutelným Rumburakem, pro jiné mistrem absurdního humoru, výrazným divadelním hercem nebo hlasem, který je provázel dětstvím. Když však zhasnou světla a potlesk utichne, vrací se do života, který je mnohem tišší než jeho nejslavnější role.
Z divadla neodjíždí luxusním autem. Nikdy nezískal řidičský průkaz a po Praze se běžně pohybuje tramvají či metrem. Nepotřebuje ani nejmodernější technologie. Dlouho používal obyčejný tlačítkový telefon a internet mu byl vzdálený. V době, kdy známé osobnosti zveřejňují téměř každý okamžik, Lábus chrání své soukromí s mimořádnou důsledností.
Za touto skromností se však skrývá také celoživotní potřeba svobody. Herec nikdy nezaložil vlastní rodinu. Přiznal, že v jeho životě byly ženy, s nimiž mohl dojít až k manželství. Pokaždé, když se však vztah začal měnit ve skutečný závazek, dostal strach a ustoupil.
Nechtěl se nikomu zpovídat, přizpůsobovat svůj program ani vysvětlovat, proč potřebuje být sám. Největší klid nacházel ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře vršovického bytu a mohl si rozhodovat o vlastním čase. Co v mládí působilo jako absolutní svoboda, však ve stáří získává mnohem bolestivější podobu.
Po smrti rodičů zůstal jeho nejbližším člověkem bratr Ladislav. Právě s ním sdílí vzpomínky, kterým už nikdo jiný nemůže zcela porozumět. S přibývajícím věkem se ale objevuje otázka, kterou už nelze zahnat humorem: Kdo zůstane, až jeden z nich zeslábne a nebude se o sebe dokázat postarat?
Nejtěžší mají být především svátky. Zatímco jeho kolegové tráví Vánoce s partnery, dětmi a vnoučaty, Lábus se vrací do tichého bytu. Čtyři stěny, které mu po desetiletí poskytovaly bezpečí, mu mohou v takových okamžicích připomínat všechno, čeho se kvůli nezávislosti vzdal.
S přibývajícím věkem začal herec otevřeněji přemýšlet také o zdraví a smrti. Kvůli zdravotním komplikacím měl vyhledat specializovanou péči, přesnou diagnózu si však nechává pro sebe. Už nyní údajně uvažuje o kvalitním domově pro seniory, aby jednou nebyl zcela závislý na pomoci příbuzných.
S typickým černým humorem mluví dokonce i o vlastním pohřbu. Za vtipy je ale cítit vědomí, že konec už není pouze vzdálenou představou. Muž, který se celý život obával svatebního slibu, se dnes bez velkého strachu připravuje na svůj poslední obřad.
Další těžkou ranou pro něj byl konec původního souboru Studia Ypsilon. Divadlo, v němž strávil desítky let, nebylo jen pracovištěm. Nahrazovalo mu domov, rodinu a místo, kam skutečně patřil. Ztráta této scény proto znamenala konec celé životní éry.
Jiří Lábus přesto dál vystupuje. Možná nejen proto, že miluje herectví, ale také proto, že dokud stojí před publikem, není úplně sám. Potlesk nedokáže navždy zaplnit ticho jeho bytu. Na několik okamžiků ho však může přehlušit a připomenout mu, že ve vzpomínkách diváků stále někam patří.