Ve věku 76 let: Smutná zpráva o Jiří Lábus – zkuste při sledování neplakat!

Jiří Lábus ve věku 76 let: Za smíchem celého národa se skrývá samota, o které dlouho nemluvil

Jiří Lábus dokázal po více než půl století na scéně rozesmát několik generací diváků. Pro jedny zůstává nezapomenutelným Rumburakem, pro jiné mistrem absurdního humoru a hlasem postav, které provázely jejich dětství. Když však zhasnou světla a potlesk utichne, známý herec se vrací do života, který je překvapivě obyčejný a stále tišší.

Lábus neodjíždí z divadla luxusním vozem. Nikdy si neudělal řidičský průkaz a po Praze se běžně pohybuje tramvají nebo metrem. Nepoužívá moderní chytrý telefon, vystačí si se starou tlačítkovou Nokií a internet prý potřebuje jen výjimečně. V době, kdy slavní lidé sdílejí téměř každý okamžik, si on své soukromí chrání až neobvykle důsledně.

Za touto skromností se však může skrývat také strach ze ztráty svobody. Lábus nikdy nezaložil vlastní rodinu. Přiznal, že v jeho životě byly ženy, s nimiž mohl dojít až k manželství, ale pokaždé, když se vztah začal měnit v závazek, ustoupil. Dával přednost možnosti zavřít za sebou dveře bytu a nemuset nikomu vysvětlovat, kde byl, co plánuje nebo proč potřebuje mlčet.

Sám o sobě dokáže mluvit velmi tvrdě. Připouští, že společný život vyžaduje trpělivost a schopnost dělat kompromisy, které v sobě možná nikdy nenašel. Jedna z jeho bývalých partnerek ho dokonce označila za citově uzavřeného člověka. Herec tuto vzpomínku neskrývá, zároveň však netvrdí, že by chtěl svůj život zpětně přepsat.

Ve stáří ale svoboda získává jinou podobu. Po smrti rodičů zůstal jeho nejbližším člověkem bratr Ladislav. Právě s ním sdílí vzpomínky, kterým už nikdo jiný nemůže zcela porozumět. Lábus si proto stále častěji uvědomuje, že samota, kterou si kdysi dobrovolně vybral, může být jednou zdrojem bezmoci.

Nejtíživější mají být svátky. Zatímco kolegové sedí u stolů s dětmi a vnoučaty, on se vrací do svého bytu ve Vršovicích. Čtyři stěny, které mu dlouho dávaly pocit bezpečí, mu v takových chvílích mohou připomínat všechno, čeho se kvůli nezávislosti vzdal.

S přibývajícím věkem začal otevřeně přemýšlet také o zdraví a smrti. Kvůli zdravotním komplikacím se dostal do péče odborníků, podrobnosti si však nechává pro sebe. Už nyní si odkládá peníze na kvalitní domov pro seniory, aby jednou nebyl odkázán na pomoc příbuzných. S typickým černým humorem dokonce mluví o podobě vlastního pohřbu.

Další bolestivou ranou pro něj byl konec původního souboru Studia Ypsilon. Divadlo, v němž strávil desítky let, nebylo pouze zaměstnáním. Nahrazovalo mu domov, rodinu a místo, kam skutečně patřil.

Jiří Lábus přesto dál vystupuje. Možná nejen z lásky k herectví, ale také proto, že dokud stojí před publikem, není úplně sám. Potlesk sice nedokáže vyplnit ticho jeho bytu, na několik okamžiků ho však dokáže přehlušit.