Ivanka Devátá je už přes 90 let a její život je opravdu bolestný.

Ivanka Devátá je už přes 90 let: Vážný pád, strach o nohu a bolestivé rodinné odloučení

Ivanka Devátá patří k ženám, které dokázaly proměnit vlastní bolest v humor, nadhled a slova, jimž rozuměly celé generace. Herečka, spisovatelka a výrazná osobnost české kultury se však ve věku přes 90 let ocitla v situaci, na kterou ji nemohla připravit žádná divadelní role. Po vážném pádu ve vlastním bytě začal boj nejen o její zdraví, ale také o poslední zbytky samostatnosti.

Podle zpráv, které se objevily v médiích, si Devátá vážně poranila nohu. Komplikace měly být natolik závažné, že se údajně hovořilo i o krajním řešení v podobě amputace. Přestože se její stav měl díky lékařské péči postupně zlepšovat, podobná událost představuje pro člověka v tak vysokém věku obrovský fyzický i psychický zásah.

Byt, který byl dříve symbolem bezpečí, se po pádu může změnit v prostor plný nástrah. Každý krok, cesta z postele nebo obyčejný přesun do vedlejší místnosti se stává zkouškou. Člověk, který byl celý život zvyklý rozhodovat sám za sebe, je najednou odkázán na pomoc ostatních.

Devátá přitom vždy působila jako mimořádně silná žena. Její inteligence, ironie a schopnost přesně pojmenovat lidské slabosti se odrážely nejen v herectví, ale také v knihách. Nikdy se nestavěla do role bezmocné oběti. Dokázala mluvit o vztazích, stárnutí i vlastních neúspěších s humorem, za kterým však často bylo možné vycítit hlubší zranění.

Její osobní život nebyl jednoduchý. Významnou kapitolou bylo manželství s hercem Josefem Vinklářem, které provázely rozchody, návraty a bolestná zklamání. Devátá v minulosti otevřeně hovořila o nevěrách a ranách, které v ní vztah zanechal. Přesto se k Vinklářovi vrátila, což ukazuje, že některé city nelze jednoduše ukončit jediným rozhodnutím.

Z jejich vztahu pochází syn Adam Vinklář. Právě kolem něj a jeho rodiny se podle některých mediálních zpráv vytvořila další bolestivá kapitola. Devátá měla naznačit, že se dlouhou dobu nestýká se svými vnoučaty. Přesné příčiny rodinného odloučení však veřejnost nezná a nebylo by spravedlivé hledat jednoduchého viníka.

Pro člověka v pokročilém věku může být podobné odcizení bolestivější než samotné zranění. Poraněnou nohu lze léčit, ale vzdálenost mezi blízkými lidmi žádný lékař napravit nedokáže. Potřebuje omluvu, ochotu ustoupit a především čas. A právě času už ve věku přes 90 let nezbývá neomezeně.

Příběh Ivanky Deváté proto není pouze zprávou o pádu slavné herečky. Je také připomínkou toho, jak rychle se může změnit život člověka, který byl celý život plný energie, slov a práce. Sláva, úspěch ani obdiv publika totiž nemohou nahradit obyčejnou přítomnost rodiny.

Největší bolest jejího stáří tak možná nespočívá v poraněné noze. Může jí být vědomí, že lidé, které by chtěla mít nejblíže, zůstávají vzdálení právě ve chvíli, kdy už nelze žádné setkání odkládat donekonečna.