Agáta Hanychová ve 41 letech přiznala bolestivou pravdu. Tohle ji po rozpadu manželství zlomilo nejvíc

Agáta Hanychová byla dlouhá léta vnímána jako žena, která se nebojí provokovat, říct svůj názor a veřejně bojovat za to, co považuje za správné. Za ostrými reakcemi a sebevědomým vystupováním se však podle jejího vyprávění skrývaly chvíle, kdy měla co dělat, aby se před vlastními dětmi úplně nezhroutila.

Největší bolest jí údajně nezpůsobil samotný rozvod s Jakubem Prachařem, ztráta společného domova ani nekonečné titulky o jejich sporech. Nejtěžší byly okamžiky, kdy musela jako matka přijmout, že její dítě podle stanovených pravidel odchází na několik dní k druhému rodiči.

Dveře se zavřely a byt, ještě před chvílí naplněný dětským hlasem, náhle ztichl.

Právě tato chvíle se měla opakovaně stávat malým rozloučením, na které si Agáta nikdy úplně nezvykla. Rozumem věděla, že dítě potřebuje oba rodiče. Mateřské emoce se však podle kalendáře ani soudního rozhodnutí řídit nedokážou.

Manželství Agáty a Jakuba Prachaře patřilo od roku 2013 k nejsledovanějším vztahům českého showbyznysu. Z fotografií působili jako atraktivní a úspěšný pár, který má rodinu, humor i zázemí. Za zavřenými dveřmi ale mělo postupně přibývat napětí, nedůvěry a hádek.

Když se jejich vztah definitivně rozpadl, bolest nezůstala pouze mezi dvěma dospělými lidmi. Následovaly spory o majetek, péči o dceru Miu i pravidla týkající se jejího soukromí. To, co by se v běžné rodině řešilo mezi několika lidmi, se u nich měnilo v veřejnou podívanou.

Jedni Agátu kritizovali, že mluví příliš otevřeně a své emoce nedokáže kontrolovat. Druzí v jejích prudkých reakcích viděli volání ženy, která byla vyčerpaná a zoufale se snažila udržet alespoň část svého světa pohromadě.

Po rozvodu následovaly další vztahy a další zklamání. Veřejnost její rozhodnutí neustále hodnotila a ptala se, zda nehledá nového partnera příliš rychle. Jen málokdo připouštěl, že po rozpadu dlouhého vztahu člověk nemusí hledat senzaci, ale obyčejné ujištění, že je stále možné být milován.

Agáta přitom nevychovává jen Miu. Je také matkou syna Kryšpína a dcery Rozárky. Každý vztah, který vstoupil do jejího života a později skončil, tak neovlivnil pouze ji. Děti si zvykaly na nové uspořádání rodiny a někdy se musely loučit s lidmi, kteří se na určitou dobu stali součástí jejich každodennosti.

Právě to měla Agáta postupem času označit za jednu z nejbolestivějších pravd svého života. Dospělý člověk může rozchod analyzovat, hledat viníka a pokusit se začít znovu. Dítě však často pouze cítí, že někdo, kdo byl včera doma, dnes už nepřijde.

Její přiznání proto není odhalením senzačního tajemství. Je spíše pohledem za obraz hlučné a kontroverzní celebrity. Ukazuje ženu, která udělala řadu chyb, ale zároveň se snažila být matkou v situaci, kdy její rodičovství pravidelně hodnotil téměř celý národ.

Největší tragédií pro Agátu nakonec možná nebyl žádný jednotlivý rozchod. Bylo jí vědomí, že rozhodnutí dospělých vždy zasáhnou také děti – a že ani ta nejsilnější matka je nedokáže uchránit před každou ztrátou.