Jiří Lábus po boku Jaroslavy Kretschmerové září. Pravda o jejich vztahu je ale jiná, než si mnozí myslí

Kdykoli se Jiří Lábus objeví po boku Jaroslavy Kretschmerové, okamžitě se vrací stejná otázka: není mezi nimi po tolika letech přece jen něco víc než přátelství? Oba jsou dlouhodobě bez životního partnera, znají se desítky let a spojuje je divadlo, film, humor i obrovské množství společných vzpomínek.

Představa pozdní lásky proto působí téměř dokonale. Skutečnost je však podle samotného Lábuse jiná.

Herec opakovaně naznačoval, že jejich vztah nevnímá jako romantické partnerství. Mezi ním a Kretschmerovou existuje silné přátelství, důvěra a blízkost, která vznikala po desetiletí společné práce. Svatbu ani nový partnerský vztah však nepotvrdil.

Právě tato skutečnost možná veřejnost fascinuje nejvíc. Lábus a Kretschmerová dokazují, že dva lidé mohou být mimořádně blízcí, aniž by museli žít ve společné domácnosti nebo svůj vztah zakončit svatbou.

Jejich spojení sahá hluboko do historie Studia Ypsilon. Právě tam spolu prožili desítky let zkoušek, premiér, úspěchů i těžších období. Pro široké publikum se navíc nesmazatelně zapsali díky filmové sérii Slunce, seno…, kde jejich výrazné postavy přispěly k tomu, že si je diváci začali spojovat také mimo filmové plátno.

Lábus přitom nikdy neskrýval, že tradiční rodinný život nebyl jeho cestou. Několikrát se prý přiblížil možnosti svatby, ale pokaždé nakonec převážila jeho potřeba svobody. Sám o sobě s humorem mluvil jako o člověku, který se nikdy úplně necítil připravený na roli manžela a otce.

S přibývajícím věkem však přiznává i druhou stránku této volby. Nemá děti ani partnerku, která by automaticky stála po jeho boku v případě nemoci nebo ztráty soběstačnosti. Proto otevřeně přemýšlí o budoucí péči a vytváří si finanční rezervu pro případ, že by jednou potřeboval pomoc.

Nejvíce ho podle jeho slov neděsí samotná smrt, ale dlouhodobá bolest a bezmocnost.

Právě v této životní etapě má přátelství s Kretschmerovou ještě větší význam. Oba znají svět, který postupně mizí. Pamatují stejné kolegy, stejné divadelní chodby i období, které mladší generace už nezažila.

Nejde tedy o pohádkovou svatbu v pozdním věku, jak by mohl naznačovat senzační titulek. Jde možná o něco méně nápadného, ale stejně cenného.

Jiří Lábus má po svém boku člověka, který ho zná téměř celý život. A jejich vztah ukazuje, že skutečná blízkost někdy nepotřebuje prsten, společnou adresu ani velké veřejné vyznání.