Téměř 15 let po smrti manžela Petra Janů znovu promluvila: Tohle tajemství před ním skrývala půl roku

Petra Janů dokáže i po více než půlstoletí na scéně zaplnit celý sál svým nezaměnitelným hlasem. Za její energií a profesionalitou však zůstává rána, která se nikdy úplně nezahojila. Její manžel, producent a dlouholetý manažer Michal Zelenka zemřel 16. prosince 2011 po vážném onkologickém onemocnění. Bylo mu 63 let.

Pro veřejnost to byla smutná zpráva o smrti známého hudebního producenta. Pro Petru znamenal jeho odchod zhroucení světa, který společně budovali třiatřicet let.

Michal nebyl pouze jejím životním partnerem. Organizoval koncerty, vyjednával smlouvy, hlídal termíny a pomáhal utvářet její profesní cestu. Zpěvačka se mohla soustředit na hudbu, protože věděla, že praktickou stránku jejich života drží pevně v rukou právě on.

O to bolestnější pro ni bylo, že muž, který dokázal kontrolovat každý detail její kariéry, podle jejího názoru zanedbal vlastní zdraví. Petra později uvedla, že měl problémy související s prostatou a lékaři mu doporučili další vyšetření. Na kontrolu však údajně nešel a nemoc mezitím postupovala. Dodnes ji proto pronásleduje otázka, zda mohl žít déle, kdyby varování lékařů nepodcenil.

Sama zároveň připouští, že jistou odpověď už nikdy nezíská.

Nejkrutější část příběhu přišla ve chvíli, kdy lékaři Petře sdělili, že její manžel nemá naději na uzdravení. Michal však skutečný rozsah svého stavu neznal. Stále věřil, že léčbu zvládne, mluvil o práci a plánoval další týdny. Krátce před smrtí dokonce veřejně tvrdil, že je vyléčený.

Petra mezitím přibližně půl roku žila s vědomím, že se jejich společný čas rychle krátí.

Rozhodla se mu definitivní prognózu neříct. Nedokázala mu vzít poslední naději a zároveň tím možná chránila i samu sebe před okamžikem, kdy by musela konec vyslovit nahlas. Každodenní rozhovory se tak změnily v bolestivou zkoušku. Poslouchala jeho plány, přikyvovala a snažila se usmívat, přestože věděla, že se mnohé z nich nikdy neuskuteční.

Po Michalově smrti neztratila pouze milovaného muže. Odešel také její manažer, rádce a člověk, který rozhodoval o velké části jejich společného života.

Petra se po šedesátce musela učit samostatnosti. Najednou sama vyřizovala pracovní záležitosti, rozhodovala o věcech, které dříve řešili společně, a vracela se z koncertů do tichého domu. Nejhůře na ni nedoléhaly slavnostní okamžiky, ale běžné detaily – prázdné místo u stolu nebo telefon, z něhož už nikdy nezazněl jeho hlas.

Útočiště našla v hudbě a na chalupě poblíž Třeboně. Michalovu památku se nesnažila vymazat. Naučila se s ní žít tak, aby se její domov nestal pouze muzeem smutku.

Ani po téměř patnácti letech nehledá za manžela náhradu. Jejich vztah pro ni zůstává nenahraditelnou kapitolou, v níž se láska stále mísí s bolestí a nevyřešeným „kdyby“.

V roce 2026 se Petra Janů vrátila s albem Světla reflektorů, na němž znovu připomněla repertoár spojený se skladatelem Otou Petřinou. Nejde však už o mladou zpěvačku toužící po dalším ocenění. Dnes považuje za největší výhru zdraví, klid a možnost stále stát před publikem.

Její nejsilnější přiznání proto nespočívá jen v tom, že před Michalem skrývala pravdu o jeho stavu. Přiznává také, že se na něj dodnes zlobí za to, že odešel příliš brzy.

Ne proto, že by mu nedokázala odpustit – ale protože ho ani po tolika letech nepřestala milovat.