Klára Issová ve 46 letech: Ticho kolem jejího soukromí vyvolává otázky, které fanoušci nepřestávají řešit

Klára Issová patří k herečkám, které nikdy nepotřebovaly budovat popularitu skandály. Naopak. Její síla vždy spočívala v tichu, soustředění a zvláštní hloubce, kterou dokázala přenést na filmové plátno i divadelní jeviště. Právě proto se kolem jejího soukromí dlouhé roky drží zvláštní napětí. Čím méně o něm mluví, tím víc se veřejnost ptá.

Ve 46 letech se o ní znovu začíná mluvit v souvislosti s otázkami, které fanoušci sledují už delší dobu. Je v jejím životě nová láska? Existuje vztah, který si pečlivě chrání před světem? A co téma rodiny, mateřství nebo prvního dítěte, o němž se kolem ní objevují citlivé spekulace?

Jedno je důležité říct hned na začátku: Klára Issová nikdy nepatřila k osobnostem, které by své soukromí prodávaly veřejnosti. Nepotřebovala předvádět vztahy na červeném koberci, budovat romantický obraz pro média ani odpovídat na každou otázku, kterou si okolí vymyslí. Její mlčení proto nemusí znamenat tajemství v bulvárním smyslu. Může znamenat něco mnohem obyčejnějšího a zároveň vzácnějšího — hranici.

Herečka se narodila 26. dubna 1979 v Praze. Její otec Michel Issa pocházel ze Sýrie, matka je Češka. Už v jejím původu se tak setkávaly dva světy, dvě kultury a dva způsoby vnímání života. Možná i proto vždy působila jinak než mnoho jejích kolegyň. Měla v sobě citlivost, která nebyla prvoplánová, a klid, za kterým bylo cítit něco hlubšího.

Herectví se věnovala od dětství. Studovala na Pražské konzervatoři a brzy se prosadila jako mimořádný talent. Diváci si ji pamatují z filmů jako Indiánské léto, Nejasná zpráva o konci světa nebo Anděl Exit. Objevila se i v zahraničních projektech, mimo jiné v Mlhy Avalonu, Děti Duny, Jana z Arku nebo Anna Franková. Za roli ve filmu Nejasná zpráva o konci světa získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.

Její kariéra však nikdy nepůsobila jako honba za efektem. Klára Issová dokázala být křehká i silná, nenápadná i nezapomenutelná. Možná právě proto veřejnost tak přitahuje představa, že i v jejím skutečném životě se odehrává příběh, který není vidět na první pohled.

V poslední době se kolem jejího jména objevují dohady o nové životní kapitole. Někteří mluví o možné lásce, jiní o vnitřní proměně a další naznačují téma rodiny. Jenže právě u Kláry Issové je potřeba být opatrný. To, že herečka nemluví veřejně o svém soukromí, neznamená, že musí něco potvrzovat nebo vysvětlovat.

Její největší „přiznání“ tak možná neleží v žádné konkrétní větě. Možná spočívá v postoji. V tom, že i po letech na očích veřejnosti si dokázala uchovat vlastní prostor. V době, kdy se ze vztahů, dětí i osobních krizí často stává obsah pro sociální sítě, působí její zdrženlivost téměř odvážně.

Pokud je v jejím životě láska, chrání ji. Pokud prožívá zásadní osobní období, neproměňuje ho v představení. A pokud existují témata, o nichž nechce mluvit, má na to plné právo.

Právě v tom je síla jejího příběhu. Klára Issová nemusí šokovat, aby zaujala. Nemusí potvrzovat každou spekulaci, aby působila opravdově. Její tajemství není nutně v tom, co skrývá, ale v tom, že odmítla vydat svůj život napospas cizí zvědavosti.

A možná právě proto ji lidé sledují dál. Ne kvůli skandálu, ale kvůli pocitu, že za známou tváří z filmů existuje mnohem hlubší příběh. Příběh ženy, která se naučila, že některé věci jsou nejkrásnější právě tehdy, když zůstanou jen její.