🚨 Dům hrůzy ve Lhotě není první! Čeští senioři zažívali peklo: výkaly na podlaze, hlad i milionové podvody
Šokující případ opuštěných seniorů ve Lhotě na Kladensku, kde museli zasahovat policisté, zdravotníci i pracovníci Červeného kříže, znovu otevřel bolestivé téma péče o starší lidi v Česku. Mnozí si přitom myslí, že jde o výjimečný skandál. Realita je však mnohem temnější. Podobných „domovů hrůzy“ už české úřady v minulosti odhalily hned několik.
Případ ze Lhoty je jen dalším článkem v dlouhém řetězci selhání, která často končila utrpením bezbranných seniorů.
Jedním z nejotřesnějších případů byl Domov na kopci v Červeném Újezdu na Teplicku. Vše začalo v roce 2013 po smrti jednoho z klientů. Následné vyšetřování odhalilo děsivé podmínky, ve kterých zde lidé žili. Chyběl personál, péče prakticky neexistovala a obyvatelé byli odkázáni sami na sebe.
Svědci tehdy popisovali šokující scény. Použité plenky se válely po podlaze, místnosti byly znečištěné výkaly a hygienické podmínky připomínaly spíše opuštěnou ruinu než zařízení určené pro seniory. Jeden z klientů měl dokonce přijít o berle a na toaletu se musel dostávat po čtyřech.
Jen o několik let později následoval další skandál, tentokrát ve Vratimově na Ostravsku. Při kontrole penzionu Wendy narazili úředníci na zmatené, podvyživené a zanedbané seniory, kteří nebyli schopni ani základní komunikace.
Jedna z klientek měla otevřenou ránu na noze a zoufale žádala o lékařské ošetření. Podle zjištění úřadů zařízení fungovalo nelegálně a poskytovalo sociální služby bez potřebných oprávnění. Výsledkem byla pokuta, která však ve srovnání s utrpením obyvatel působila téměř symbolicky.
Ještě cyničtější případ se odehrál v Šestajovicích u Prahy. Tamní domov Petruška se stal místem, kde podle vyšetřovatelů nešlo jen o zanedbanou péči, ale přímo o organizované okrádání klientů.
Vedení zařízení si údajně vybíralo osamělé seniory bez blízkých příbuzných a postupně je připravovalo o jejich majetek. Jedné ženě trpící demencí zmizelo z účtu více než milion korun. Soud nakonec bývalou ředitelku poslal na šest let za mříže.
Snad nejděsivější pověst si ale vysloužila ubytovna pro zdravotně postižené v Přerově, které lidé začali říkat „Lazaret hrůzy“.
Budova byla přeplněná, špinavá a naprosto nevyhovující. Pro desítky klientů existovala jediná sprcha, navíc se schodem, který vozíčkářům prakticky znemožňoval její používání. Někteří obyvatelé později vypovídali, že se mohli vykoupat jen několikrát do roka.
Ponižování zde navíc bylo na denním pořádku. Klienti byli uráženi, personál je označoval za dementy a podle svědectví jim obličej utíral hadrem určeným na mytí podlahy.
Případ ze Lhoty tak zdaleka není ojedinělou tragédií. Naopak připomíná, že za zdmi zařízení, která se navenek tváří jako bezpečné útočiště pro seniory, se mohou odehrávat příběhy plné strachu, bezmoci a lidského utrpení. A právě proto veřejnost dnes žádá jediné – aby se podobné případy už nikdy neopakovaly.
